Iván Gutiérrez
26. 11. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI
I když Iván Gutiérrez je původem z Kolumbie a podstatnou část života strávil ve Spojených státech, koncertuje a natáčí především v Česku. Hudebně navazuje na kultivovaný, vysoce osobní a poetický proud zvaný nueva canción, v němž excelují hlavně Kubánci a další Latinoameričané. Roku 1993 se objevil poprvé před českým publikem po boku Zuzany Navarové, jejíž zásluhy ještě zdaleka nebyly doceněny. S dnešním odstupem je můžeme rozdělit do dvou vrstev: v té první je její vlastní hudba, která dávno před tuzemským nástupem world music otevřela českému publiku cestu za hranice anglosaských stylů.
petrdoruzka_.jpg)
Ze Sarajeva pochází nejen skladatel Goran Bregovič či filmař Emir Kusturica, ale také o generaci mladší zpěvačka Amira. Její doménou jsou sofistikované balady sevdah, médii označované jako “bosenské blues”. Písně sevdah jsou stejně jako americké blues produktem tavícího kotlíku. Obě formy vznikly prolnutím kultury dvou světadílů. U blues to byla Afrika a vlivy anglosaských osadníků, v baladách sevdah se mísí jihoslovanská zpěvnost s melodickými ornamenty, které na Balkán přinesli Turci. petrdoruzka_.jpg)
I když Rudolstadt počtem obyvatel nedosahuje ani 30 tisíc, tamní festival má rozpočet srovnatelný s britským Womadem, jehož nabídka stojí na úzkém výběru zvučných jmen. Strategie Rudolstadtu je opačná, program představuje spíš pyramidu, jejímž základem jsou desítky fundovaně vybraných kapel. Jinými slovy: tak různorodou a lákavou hudební kuchyni byste jinde těžko hledali.
“Keltská hudba” je termín praktický a srozumitelný, ale muzikologové jej zavrhují. Keltská kultura je přece záležitostí historie a muzeálních exponátů. Ale přesto existují osobnosti, jejichž tvorba hranice mezi minulostí a přítomností, i mezi jazykovými regiony překlene. Zpěvačka Brigitte Koalreg se pohybuje v bretaňské i velšské hudbě, navíc ovládá angličtinu i francouzštinu.
Hudba Bretaně, Provence i polyfonní sbory z Korsiky patří k tomu nejcennějšímu, čím Francie přispěla do pestrobarevné globální polévky zvané world music. Paradoxní je, že obyvatelé uvedených regionů patří v 65 milionové Francii k menšinám, které francouzský stát ve 20. století tvrdě asimiloval, francouzština jejich jazyky nelítostně vytlačila. Mezi hudebníky dodnes kolují bizarní historky o tom, jak státní správa umisťovala na základní školy učitele z opačných jazykových zón, což možnost domluvit se lokálním jazykem prakticky znemožňovalo.
Skotsko, Bretaň či Irsko neláká návštěvníky jen scenérií, ale i hudbou. Styly, díky jazykové spřízněnosti označované jako keltské, navíc ovlivnily řadu tuzemských kapel. Specifickou stránku tohoto trendu jsou keltské festivaly, od Svátku keltské kultury Beltine, letos pořádaného v Náměšti nad Oslavou v noci z 30. dubna na 1. května, až po obří akci Festival Interceltique v bretaňském přístavu Lorient. Vzácnější jsou koncerty autentických umělců z keltské zóny na českých podiích. 
Jeden z největších izraelských hitmakerů, Idan Raichel, prorazil před pěti lety do světa albem Idan Raichel Project, zajímavým především početnými etiopskými hosty. S úspornější verzí projektu poté absolvoval světové turné včetně vystoupení na Colours of Ostrava. Další album s hostujícími latinskoamerickými zpěvačkami už tak výrazným překvapením nebylo, ale jeho nová sestava The Toure-Raichel Collective má velmi dobrou šanci. 
