Spiknutí zvané tango: Otros Aires
22. 11. 2010 | Rubriky: 2010,Články,UNI
Hlavní město Argentiny má být na co hrdé: ve zdejších kabaretech i podnicích nevalné pověsti se zrodilo tango, s jehož temnou smyslností kontrastuje pozitivní a poetické jméno města Buenos Aires, které lze přeložit jako Příznivé větry. Z pamp, vnitrozemských plání, vane bouřlivý vítr pampero, o němž se tvrdí, že je nabitý ozonem, díky čemuž má léčivé vlastnosti a způsobuje euforii. Pro mořeplavce ale znamenal riziko, o čemž se zmiňuje i Jules Verne roku 1868 ve svém románu Děti kapitána Granta: “Večer se nad obzorem roztáhla mračna, což zvěstuje změnu počasí. Skutečně, začal foukat pampero, suchý vítr z jihovýchodu, který lze snadno předpovědět poklesem teploty.”
Lu Edmonds, kytarista i virtuoz na tak specifické asijské nástroje jako je loutna bouzouk, saz, turecké banjo cümbü, patří k těm muzikantům, kteří byli ve správnou dobu ve správném místě. Jako příslušník punkrockové generace prošel skupinami PiL či The Damned a hraje s Billy Bragem, ale na druhou stranu se jeho virtuozita dokáže propojit i s “antihudební” skupinou Raz3 s improvizátory Ken Hyderem a Tim Hodgkinsonem. Podobně vyhraněnými osobnostmi jsou i jeho kolegové z jeho současné skupiny: Justin Adams, dobře známý jako spoluhráč Roberta Planta, i Ben Mandelson, jeden ze zakladatelů hudebního veletrhu Womex. Všichni společně vystoupí jako Les Triaboliques ve středu 24. listopadu v pražské Akropoli.
Pro Evropany dnes tak fascinující zpěvy qawwali by neexistovaly, kdyby si islámští misionáři z Iránu, kteří před sedmi stoletími pronikali do Indie, nevybrali jako účinnou pomůcku k náboženské konverzi hudbu. Podobnou cestou šli evropští Jezuité v jižní Americe. Ti učili Indiány nástroje vyrábět i hrát na ně tehdejší evropskou hudbu, a tou bylo baroko: Bach a Vivaldi.
“S politovanim musime oznamit, ze sobotni vystoupeni je z duvodu neudeleni viz do Schengenskeho prostoru zruseno. Omlouvame se a doufame, ze se nam podari domluvit nahradni termin na zacatek pristiho roku,” sděluje pořadatel původně plánovaného koncertu Rachot. 
Pokud by někdo udělal statistiku, kolik hudebníků v přepočtu na počet obyvatel dané země se prosadilo v cizině, bezpochyby by vedly Kapverdské ostrovy s půlmilionovou populací a desítkami umělců včetně globální hvězdy Cesarie Evory. V těsném závěsu by skončil třináctimilionový pouštní stát Mali s Ali Farkou Tourem, Salifem Keitou a Habibem Koite. A další africkou zemí, která by s velkou pravděpodobností pronikla do první desítky, by byl Madagaskar, čtvrtý největší ostrov na světě s pouhými 21 miliony obyvatel. Přestože zeměpisně patří k Africe, hudebně i biologicky představuje zemi zcela jedinečnou.
Tinariwen, hudební rebelové ze Sahary, mají další důvod k oslavě: jako hosty na hudební i filmový The Imagine Project si je vybral letos sedmdesátiletý jazzový pianista Herbie Hancock. Na první pohled to je typické album, jehož jednotlivé vrstvy vznikly “za pochodu” za účasti světově uznávaných osobností v exkluzivním prostředí špičkových studií, ale na rozdíl od rutinních nahrávek se Hancockovi podařilo album sjednotit unikátním tématem, často s přispěním zcela nečekaných náhod. Svůj název získal projekt z nadčasové skladby Johna Lennona,
Lukáš Machata žije od svých 14 let ve Švýcarsku, kde se živí jako výtvarník, a v ranné éře kompaktů při jedné ze svých cest do Prahy například navrhnul obal CD Jižák průkopnické skupiny Manželé (Bonton). V posledních letech je též autorem kompilací, které mapují historii českého jazzu a popu. Živil se i jako DJ v klubech v Basileji, kde teď žije, a na své diskotéce dokonce pouštěl české oldies, když bylo evropské mistrovství ve fotbale, a český team zrovna hrál v Basileji.
Kanadský profesor Marshall McLuhan zavedl dnes tak často užívaný termín Globální vesnice před padesáti lety, a jedním z prvních hudebních kronikářů takto definovaného neustále se zmenšujícího světa se stal britský cestovatel, hudební sběratel a skladatel David Fanshawe. Sběr ohrožených hudebních druhů pro něj byl daleko více dobrodružstvím nežli suchou vědou a výsledky své práce dokázal medializovat, a to s použitím zcela ušlechtilých metod. Jeho chorální kompozice African Sanctus…
Anthony Josepha řadí kritika k 50 nejvýznamnějším černošským autorům, kteří ovlivnili britskou literaturu. On sám tvrdí, že k hudbě se vrátil jen proto, aby mohl vytvořit koncertní verzi své nové sbírky básní. Jeho mix rapu a free jazzu navazuje na celou plejádu umělců-revolucionářů, k nimž patří jazzový improvizátor Sun Ra či Linton Kwesi Johnson, průkopník dub poetry z Jamajky. Anthony Joseph se svým Spasm Bandem vystoupil před v červnu na pražském festivalu Respect.
Jemenská zpěvačka Ashwaq Abdullah Kulaib přišla do Prahy původně studovat novinařinu. Aleš Hyvnar, multiinstrumentalista, skladatel a producent, ji objevil prostřednictvím skupiny Hypnotix, s níž zpočátku zpíval Bourama Badji ze Senegalu. Hyvnar hledal zpěváka či zpěvačku z nějaké africké či jiné vzdálené země a Ashwaq tehdy přesně zapadla do jeho plánů. Jejich společná skupina Al Yaman se vrátila na domácí hudební scénu po pětileté pauze s novým albem Insanyya, a v létě se objevila na open-air festivalech.
