Anarchisté, klezmerbandy a Titanic (1)
2. 4. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI
PetrDoruzka-100_8781_.JPG "Daniel Kahn a Jonathan Walton (c)PetrDoruzka")
Klezmer, ještě před dvaceti lety zapomenutá hudba z východoevropských židovských osad, má překvapivou vitalitu. Kontinuitu židovské kultury v Evropě přeťal holocaust a k její obnově přispěli potomci imigrantů ve Spojených státech. V čele revivalu stojí newyorská skupina Klezmatics, která svá první alba natáčela v Berlíně, městě které bylo kdysi řídícím centrem holocaustu. Z úsilí hrstky izolovaných sběratelů a nadšenců se stal trend, jehož vývoj připomíná sněhovou kouli. Dokumentoval to i loňský ročník festivalu Folkové prázdniny, s nápadnou převahou židovsky orientovaných skupin, která byla dána spíše expanzí žánru samotného nežli plánem pořadatelů.
Od 60. let, kdy se v Rio de Janeiru zrodila bossa nova, je Brazílie pověstná éterickými, ale přitom silně expresivními a výsostně muzikálními ženskými hlasy. K posledním objevům na tomto poli patří 31letá CéU, vlastním jménem Maria do Céu Whitaker Po‡as. Narodila se v Sao Paulu, největším městě Brazílie, a tvrdí, že ji inspiruje především hudba s kořeny v Africe.
Spojení studiové elektroniky s africkými kořeny funguje skvěle, což potvrdily drasticky zkreslená kovová drnkátka likembé skupiny Konono No 1 z Konga na albech série Congotronics. Další příspěvek na toto téma pochází z opačného kraje Afriky, z Nairobi, hlavního města Keni. Vznikl z iniciativy neziskové organizace Art of Protest, zaměřené na kulturní výměny mezi Británií a muzikanty z afrických ghett.
Sahara není jen rozlehlou a neobydlenou pustinou. Obrovitou poušť křižují historické trasy karavan, jimiž po staletí proudili kočovníci se svými stády velbloudů. V posledních dekádách ale Sahara a především její obyvatelé prošli drastickými změnami. Poušť, kdysi volně prostupná, se po vzniku nezávislých afrických států změnila na území rozdělené státními hranicemi. Tuaregové – kteří měli jako vůdci karavan Saharu pod kontrolou – přišli o možnost svobodného pohybu. Mnozí se ozbrojili a povstali proti vládám, které omezily jejich práva, jiní se naopak chopili elektrických kytar. 
Dalším velkým tématem festivalu Sommelo byli Sámové, obyvatelé evropského Severu, známější pod politicky nekorektním označením Laponci. Žijí na severním okraji Norska, Švédska, Finska a Ruska, jejich vokální tradici, zvanou joik, nejvíce zviditelnila norská zpěvačka Mari Boine, která ji rozvinula do vysoce osobní podoby propojené s textovými příběhy i moderními nástroji. Původní joik stojí naopak na čiré abstrakci, hlasové improvizace beze slov jsou ztvárněním přírodních sil, zvířat či konkrétních osob. Zpěvačka Ulla Pirttijärvi je ve Finsku hudební stálicí, a když v 90 letech začínala v dívčím triu Angelin Tytöt, pronikla dokonce do hitparády. PetrDoruzka_.JPG "(c)PetrDoruzka")
Součástí festivalu Sommelo, který se konal v červenci ve finské i ruské části Karélie, byly také instrumentální dílny. Zřejmé to bylo hned od uvítacího večera u jezera s vodou, která měla díky téměř 24 hodinám slunce denně takřka subtropickou teplotu. Na jeho břehu vyrostl řetězec finských saun, mezi nimiž byla i tradiční kouřová sauna, která funguje podobně jako udírna. Jedná se o historický relikt z doby, kdy sauny ještě nebyly vybavené komínem. Ve vyhřívací fázi naplní kouř hořícího dřeva celý interiér, těsně před otevřením se sauna vyvětrá, oheň uhasí a horko udržují už jen rozpálené balvany. Tentokrát ale sauna hostila i několik modelů citery kantele
K posledním zřídlům autentické lidové hudby patří romské osady na Slovensku, které jsou už přes dvě dekády stálým cílem bratislavské muzikoložky a sběratelky Jany Belišové. Z materiálu, který tu natočila, vydala už několik sborníků, CD a DVD, dosud soustředěných na archaickou část tradice zvanou “phurikane gila”, tedy intimní písně zpívané často jen v rodinném kruhu. V novém sborníku Neve gila, Nové rómske piesne Belišová ukazuje naopak zcela současnou tvář romské hudby.
Rakouský zpěvák, pianista i kabaretní umělec patřil do stejné žánrové rodiny jako Tom Waits či Randy Newman, s tím rozdílem, že se narodil o čtvrt století dříve. Ve svých šestnácti letech utekl se svými židovskými rodiči před Hitlerem do Spojených států, a právě tam později začal svoji hudební dráhu. V Hollywoodu pracoval s Charlie Chaplinem.FlorianSchulte13905-X3_.JPG "(c)FlorianSchulte")
Málokterá skupina vystihla globalizační posuny v hudbě i hudebním podnikání lépe. Přesněji než dnes už zprofanovaný termín “nezávislý” vystihuje jejich postoj slovo “opoziční”. Spojili flamenco s hip-hopem a odmítli se podřídit velkým vydavatelstvím, ve vlastních rukou si ponechali management. “Síly nadnárodního businessu používáme jen když se nám to hodí,” tvrdili po svém triumfálním koncertu v londýnské hale Barbican před 5 lety. 
Sambasunda Quintet přijíždí na turné do Evropy, a na trase turné je i koncert v Akropoli 7. února. 
