AfroCubism
20. 12. 2010 | Rubriky: 2010,Články,Rock & Pop
Když vyjel producent Nick Gold spolu s kytaristou Ry Cooderem roku 1996 na Kubu natáčet album, později známé jako Buena Vista Social Club, měl ve skutečnosti trochu jinačí plány: velkou fuzi, na níž se vedle Kubánců měli podílet i Afričané z Mali. Z jejich účasti ale na poslední chvíli sešlo: do Mali se v téže době zcela nečekaně vrátil jeden z největších místních boháčů, podnikatel a štědrý mecenáš Babani Sissoko. V takové chvíli se žádný africký muzikant nemůže vydat do ciziny, aby tím nepromarnil životní příležitost k pohádkovému výdělku. O Sissokovi se v kuloárech vyprávělo, že svým příznivcům rozdává štosy bankovek a zlaté cihly.
florianschulte-keziahjones_.jpg "(c)Florian Schulte")
Rakouské město Kremž, které leží na Dunaji jižně od Znojma, si na hudební mapě střední Evropy vydobylo unikátní místo. Zdejší letní festival své konkurenty nepřevyšuje velikostí, ale kvalitou programu. Ve srovnání s obrovitými akcemi jako je Szigét v Budapešti, Colours v Ostravě či Tanz und Folk festival v Rudolstadtu představuje naopak záležitost lokální a komorní – ale přitom nabízí ty nejvybranější hudební lahůdky z celého světa. 
Na svém předchozím albu Ana Hina, které představila i na koncertě v pražském Lucerna Music Baru, se Natacha Atlas věnovala pečlivě vybraným milníkům arabské populární hudby, a jen jako vzácné koření přidala písně v “západních” jazycích, například zhudebněnou báseň mexické malířky Fridy Khalo či původem skotský evergreen Black is the Colour, zpopularizovaný Ninou Simone. Na své novince, Mounqaliba…
Zakladatelem před týdnem zmíněné sestavy Sin Rumbo, která sehrála na pražské scéně v oblasti tanga průkopnickou roli, byl argentinský pianista, skladatel a výtvarník Julián Teubal. Po jeho odjezdu z Prahy domů do Buenos Aires počátkem roku 2010 skupina naštěstí nezanikla. Pokračuje s novým pianistou a chystá koncerty, viz www.sinrumbo-tango.com. Následující rozhovor s Juliánem Teubalem vznikl po jeho scénickém představení Minimal Tango, které pro pražské Divadle na prádle připravil s argentinským tanečníkem Javierem Curou.
Hlavní město Argentiny má být na co hrdé: ve zdejších kabaretech i podnicích nevalné pověsti se zrodilo tango, s jehož temnou smyslností kontrastuje pozitivní a poetické jméno města Buenos Aires, které lze přeložit jako Příznivé větry. Z pamp, vnitrozemských plání, vane bouřlivý vítr pampero, o němž se tvrdí, že je nabitý ozonem, díky čemuž má léčivé vlastnosti a způsobuje euforii. Pro mořeplavce ale znamenal riziko, o čemž se zmiňuje i Jules Verne roku 1868 ve svém románu Děti kapitána Granta: “Večer se nad obzorem roztáhla mračna, což zvěstuje změnu počasí. Skutečně, začal foukat pampero, suchý vítr z jihovýchodu, který lze snadno předpovědět poklesem teploty.”
Lu Edmonds, kytarista i virtuoz na tak specifické asijské nástroje jako je loutna bouzouk, saz, turecké banjo cümbü, patří k těm muzikantům, kteří byli ve správnou dobu ve správném místě. Jako příslušník punkrockové generace prošel skupinami PiL či The Damned a hraje s Billy Bragem, ale na druhou stranu se jeho virtuozita dokáže propojit i s “antihudební” skupinou Raz3 s improvizátory Ken Hyderem a Tim Hodgkinsonem. Podobně vyhraněnými osobnostmi jsou i jeho kolegové z jeho současné skupiny: Justin Adams, dobře známý jako spoluhráč Roberta Planta, i Ben Mandelson, jeden ze zakladatelů hudebního veletrhu Womex. Všichni společně vystoupí jako Les Triaboliques ve středu 24. listopadu v pražské Akropoli.
Pro Evropany dnes tak fascinující zpěvy qawwali by neexistovaly, kdyby si islámští misionáři z Iránu, kteří před sedmi stoletími pronikali do Indie, nevybrali jako účinnou pomůcku k náboženské konverzi hudbu. Podobnou cestou šli evropští Jezuité v jižní Americe. Ti učili Indiány nástroje vyrábět i hrát na ně tehdejší evropskou hudbu, a tou bylo baroko: Bach a Vivaldi.
“S politovanim musime oznamit, ze sobotni vystoupeni je z duvodu neudeleni viz do Schengenskeho prostoru zruseno. Omlouvame se a doufame, ze se nam podari domluvit nahradni termin na zacatek pristiho roku,” sděluje pořadatel původně plánovaného koncertu Rachot. 
Pokud by někdo udělal statistiku, kolik hudebníků v přepočtu na počet obyvatel dané země se prosadilo v cizině, bezpochyby by vedly Kapverdské ostrovy s půlmilionovou populací a desítkami umělců včetně globální hvězdy Cesarie Evory. V těsném závěsu by skončil třináctimilionový pouštní stát Mali s Ali Farkou Tourem, Salifem Keitou a Habibem Koite. A další africkou zemí, která by s velkou pravděpodobností pronikla do první desítky, by byl Madagaskar, čtvrtý největší ostrov na světě s pouhými 21 miliony obyvatel. Přestože zeměpisně patří k Africe, hudebně i biologicky představuje zemi zcela jedinečnou.
Tinariwen, hudební rebelové ze Sahary, mají další důvod k oslavě: jako hosty na hudební i filmový The Imagine Project si je vybral letos sedmdesátiletý jazzový pianista Herbie Hancock. Na první pohled to je typické album, jehož jednotlivé vrstvy vznikly “za pochodu” za účasti světově uznávaných osobností v exkluzivním prostředí špičkových studií, ale na rozdíl od rutinních nahrávek se Hancockovi podařilo album sjednotit unikátním tématem, často s přispěním zcela nečekaných náhod. Svůj název získal projekt z nadčasové skladby Johna Lennona,
