Klavírní alchymista Benjamim Taubkin
21. 12. 2009 | Rubriky: 2009,Články,UNI
Brazílie je rozlohou i hudební pestrostí skutečným “subkontinentem” jižní Ameriky. K mezinárodně nejvytíženějším brazilským hudebníkům patří Benjamim Taubkin, všestranný hudební kouzelník s mnoha želízky v ohni. Několikrát vystoupil na festivalu v Rudolstadtu, letos v létě hrál spolu s Nana Vasconcelosem i dalšími brazilskými umělci na festivalu Glatt und Verkehrt v rakouském městě Kremži, o němž jsme už podrobněji informovali. Následující rozhovor s Taubkinem tuto kremžskou reflexi uzavírá.
Málokterá zpěvačka dokáže okouzlit hlasovými nuancemi a muzikantskou vynalézavosti, aniž by si přitom pomáhala řečí těla. Sophie Hunger ze Švýcarska tu sílu má. Získá si vás jen zpěvem, i kdyby přitom stála za betonovou zdí.
Speed Caravan byli jednou z nejčastěji vystupujících zahraničních kapel na našich letošních festivalech. Hráli v Praze v rámci přehlídky Respect Plus, na Sázavafestu a na Colours od Ostrava, kde vznikl tento rozhovor.
Právě v těchto dnech probíhá v největším brazilském městě, São Paulu, mezinárodní festival a kulturní veletrh Mercado Cultural da Bahia em São Paulo, který je lákadlem i pro hudební agenty z Evropy. Brazilská hudba expanduje, pro cizince je stále nezmapovanou oblastí. Nejvíce fascinující je záplava nových talentů. Letošní vydání dvojitého CD sampleru The New Brazilian Music přináší celkem 36 jmen, navíc jsou k mání i regionální nabídky jednotlivých federálních států. Brazilská hudba má štědrou státní podporu a hudbu nových talentů můžete legálně a bezplatně stahovat – a to zde: 
Brazilský večer měl v Kremži důmyslně vystavěnou gradaci. Jako první přišel na podium Naná Vasconcelos, který před třiceti lety v triu Codona dokázal na první pohled primitivní hudební luk berimbau spojit s jazzovými vizemi Dona Cherryho a Collina Walcotta. Na jeho sólový úvod navázala Marlui Miranda s improvizacemi na melodie Indiánú z Amazonie a v závěru první poloviny se připojil Trilok Gurtu. Interview s pianistou Benjamimem Taubkinem, který vystoupil ve druhé polovině, přineseme příště, v následujícím rozhovoru odpovídá Naná Vasconcelos.petrdoruzka_.jpg)
I když festival Glatt und Verkehrt v rakouské Kremži na Dunaji je už léta pověstný objevnou dramaturgií, letošní ročník byl obzvláště zdařilý. Program vyvrcholil dvěma zcela vyprodanými koncerty, brazilským a etiopským, na němž mimo sólových hráčů na tradiční nástroje vystoupila i v New Yorku žijící zpěvačka Ejigayehu “Gigi” Shibibaw, která v Evropě koncertuje jen zřídka. Doprovázela ji vynikající národnostně smíšená skupina s dechovou sekcí. Tu vede její manžel, producent a baskytarista Bill Laswell, známý především z jazzových projektů i ze spolupráce s Rolling Stones.
Robert Zollitsch z Bavorska spolu se svojí čínskou manželkou, zpěvačkou Linnou Gong, vytvářejí hudbu jaká nemá obdoby. Tím, že typicky čínský způsob zpěvu propojili se západním kompozičním a aranžérským myšlením, se jim podařilo zbourat kulturní bariéru. Pro Evropany je výsledek mnohem stravitelnější než “normální” čínská hudba, ale přitom stále velmi překvapivý, a pro Číňany tato cesta otevírá nové světy. Vedle skládání repertoáru Zollitsch občas hraje se skupinou své ženy na bavorskou citeru, v závislosti jestli mu to zrovna na turné zrovna dovolí péče o jejich dvě malé děti. 
Sestry Mahsa & Marjan Vahdat sice žijí v Teheránu, kde také natáčejí, ale jejich alba se tam prodávají ilegálně. Od islámské revoluce totiž ženy smějí v Iránu vystupovat jen před segregovaným ženským publikem. Mahsa to komentuje s téměř nezúčastněným nadhledem: “Absence ženského hlasu silně poškozuje iránské kulturní dědictví.” Ale problémy mají i muži. Kvůli cenzuře i nevypočitatelnému chování režimu přestala řada těch nejlepších iránských umělců vystupovat před domácím publikem, což ale nijak nesnižuje zájem o jejich koncerty v cizině. Klasická hudba Iránu má stejně hlubokou historii jako indická, která je na Západě daleko známější, a tak není divu, že poptávka evropského publika roste. Mahsa Vahdat povede 14. -15. listopadu workshop Perská tradiční vokální hudba, v rámci série Hlasohled, kterou pořádá Ridina Ahmedová. 
Pokud se domníváte, že stylové barvy severské hudby lze vtěstnat do trojúhelníku vymezeného stálicemi jako Värttinä, Hedningarna a samozřejmě Björk, pak je nejlepší čas tento předsudek zrevidovat, zvláště pokud jste letos na festivalu v Rudolstadtu zažili skupinu Valravn. Rodiště její zpěvačky, souostroví v zahraničních atlasech označované Faroe a v českých Faerské ostrovy je cosi jako Kapverdy severu. Obyvatelstvo obou zmíněných souostroví odpovídá svým počtem nepříliš velkém městu, ale po hudební stránce se jedná o velmoci. 
Obliba flamenca v českých zemích stoupá a flamenco navíc inspiruje mladé hudebníky z krajů zeměpisně mnohem vzdálenějších. Zcela mimořádným hráčem je původem iránský kytarista Shahab Tolouie, který žije v Praze a letos vydal své první album Tango Perso.
