Se zpěvačkou Meral Polat v Istanbulu
Loni patřila Meral Polat, zpěvačka kurdského původu žijící v Amsterdamu, k překvapením festivalu Respect i dalších hudebních akcí, například Babel Music v Marseilli. Letos se do Prahy chystá podruhé, vystoupí ve středu 6. března v pražské Akropoli. Mezitím ale zpěvačka vyjela na 4 dny do Istanbulu, kde natáčela s vybranými místními hudebníky a připravovala skladby pro své nové album. Doprovázel ji renomovaný hudební kritik Ton Maas, který o cestě mluví v následujícím interview.
26. 2. 2024 | číst vše...
Získat renomé na platformě relativně malého festivalu, jakým jsou Folkové prázdniny, vyžaduje dlouhodobou vizi. V prvních ročních se Folkové prázdniny zaměřovaly na písničkáře s kytarou, světový trend inspirovaný Bobem Dylanem, který u nás v době totality získal punc protestního, undergroundového hnutí. V následujících dekádách začaly zafixované žánrové hranice mizet, někteří folkaři s kytarou se dokonce propojovali s lidovými muzikami s cimbálem.
K nejzajímavějším hostům jarní části Jazzfestu Brno patřil pianista Tigran Hamasyan. Proč jsou jeho arménské kořeny pro světové publikum tak přitažlivé? Jeho vlast má v dnešním hudebním světě výjimečné místo, příčiny jsou v historii. Ve starověku sahala od Kavkazu a Kaspického moře až ke středomořskému pobřeží a byla důležitou křižovatkou kultur.
Fado znamená česky osud, a v Portugalsku se stalo součástí národní identity, stejně jako ve Francii šanson či flamenco v Andalusii. Nejznámější žijící osobností této hudby je Mariza, do světa fado úspěšně exportují i další umělci: Ricardo Ribeiro či zpěvačky Carminho, Ana Moura, Lina.petrdoruzka_.jpg)
Co vlastně je world music? Jedná se o dobový trend, anebo trvalý a kontinuální proces? A vůbec, co nás motivuje, abychom poslouchali donedávna tak obskurní žánry, jako je hudba Afriky, Asie, klezmer z Haliče či tance ze skotské vysočiny?
Setkání s živými umělci byla vzácná. Beru to jako velké štěstí, že se můj návrat z dovolené na devizový příslib v září 1979 protnul s koncertním turné Patti Smith a Ivana Krále, a to v Mnichově.
Právě v těchto dnech probíhá v největším brazilském městě, São Paulu, mezinárodní festival a kulturní veletrh Mercado Cultural da Bahia em São Paulo, který je lákadlem i pro hudební agenty z Evropy. Brazilská hudba expanduje, pro cizince je stále nezmapovanou oblastí. Nejvíce fascinující je záplava nových talentů. Letošní vydání dvojitého CD sampleru The New Brazilian Music přináší celkem 36 jmen, navíc jsou k mání i regionální nabídky jednotlivých federálních států. Brazilská hudba má štědrou státní podporu a hudbu nových talentů můžete legálně a bezplatně stahovat – a to zde: 
[Michal Josephy, Praha] Narozdíl od slavné kapverďanky Cesarie Évory, tavící tradiční mornu v syžetech kosmopolitního přístavu Mindelo (ostrov Sao Vicente), v Tchekovi tepe srdce ostrova Santiago (Praia) černým rytmem batuque.
V 60. letech procházela Brazílie podobnou společensko-hudební revolucí jako anglosaský svět. Obdobou éry hippies a psychedelie bylo v Brazílii hnutí tropicália, v jehož čele stáli dnes světoznámí zpěváci-písničkáři jako Gilberto Gil či Caetano Veloso. V Brazílii se tehdy ovšem chopila moci vojenská junta a díky tomu se ze subkultury stala subverze a z rebelantských hudebníků nepřátelé režimu. Gil i Veloso byli deportování do exilu, ti kdo zůstali se naučili vyjadřovat se mezi řádky. Alegorie i chirurgicky cílená provokativnost dodaly tehdejší brazilské hudbě novou barvu, která z ní dodnes nevyprchala.
