Slovenský recept na bezpečnou plavbu v době krize
Zapomeňte na Popkomm, Midem, Eurosong, Grammy i další mainstreamové megaakce. Pokud chcete slyšet něco skutečně nového a svěžího, tedy kapely neprovařené hudebním průmyslem a soukolím hitparád, vydejte se to Austinu, Texasu, na veletrh zvaný SXSW. Znalci námořní terminologie vědí, že tato zkratka znamená South by South West, tedy Jiho-jihovýchod, což je kompasový kurs, který by vás ze středu Spojených Států dovedl právě do Austinu.
26. 7. 2010 | číst vše...
Na poli world music nabírá talent scouting nové dimenze. Manažeři umělce neloví v undergroundových klubech metropolí, ale cestují tisíce kilometrů do nemocemi, korupcí, chudobou i pouličním násilím infikovaných slumů či ghet třetího světa. Belgičan Michel Winter objevil romskou skupinu Taraf de Haidouks v době krvavého pádu Ceausescovy diktatury. V další dekádě se soustředil na Kongo, zemi pověstnou krutými diktátory i božsky nádhernou hudbou.
Průkopníkem evropských výletů do Indie byl pro rockovou generaci George Harrison – ale ještě před ním se tam vydal na hudební studie švédský bubeník Bengt Berger, bývalý spoluhráč Dona Cherryho. Bergera s Cherrym zachycuje album Bitter Funeral Beer, které vyšlo na ECM roku 1982. K inspiracím této sestavy s kuriozním názvem Bitter Funeral Beer Band patřila pohřební hudba ze severu Ghany, hraná na xylofony. K mání je i koncertní nahrávka z Frankfurtského jazzového festivalu, která vyšla až nedávno, na Bergerově švédské značce Country and Eastern, na níž najdete i desítky současných, hudebně spřízněných alb. O svých cestách do Indie i Afriky hovoří Bengt Berger v následujícím rozhovoru, který vznikl na podzim 2009 na veletrhu Womex v Kodani.
Na Západě se stala hudba Balkánu trendem dekády. Ale poslouchají i v romských ghetech v Bukurešti totéž – anebo tam mají úplně jiné priority? Že oba protipóly lze spojit, nám 26. ledna předvede Mahala Rai Banda. Vztahy mezi západními a balkánskými trendy přitom ale nejsou vůbec jednoduché. Napětí mezi kulturou Orientu a Západu trvá na Balkáně dodnes, tedy téměř sto let po pádu osmanské říše, aniž by k tomu jakkoli přispívali islámští fundamentalisté.
Úkazy obdobné dvojici Longital nastávají na česko-slovenské hudební obloze tak jednou za čtvrt století. Hudby přemýšlivé, která je navíc líbivá, a hudby líbivé s duší a poesií je u nás skutečně jak šafránu.
Hudební veletrh Babel Med hranice mezi styly i kulturami rozpouští v nedozírných dálavách Středozemního moře. Letos proběhl už po šesté v areálu bývalých námořních doků v Marseilli, a přinesl babylonsky pestré spektrum stylů ze všech koutů Středozemí i z končin ještě vzdálenějších.
Nebýt rozpadu Jugoslávie, romská zpěvačka Ljiljana Buttler by nejspíš neodešla do exilu, a také by zřejmě neprodělala umělecký návrat, během něhož získala desetitisíce nových posluchačů v západní Evropě i v Česku, kde naposled vystoupila před rokem a půl. Když se v posledních letech Jugoslávie tlačil do popředí nacionalistický turbofolk, který balkánskou melodiku kombinoval se syntezátory a lascivními gesty, dobrovolně se stáhla do pozadí. Po svém comebacku si získala respekt jako jedna z posledních žijících zpěvaček autentických romských balad.
Také vám přijde propojení největší české automobilky s kvalitní hudbou jako krajně nepravděpodobné? Co ale není možné v Česku, je naopak docela snadné u sousedů, Škoda Auto Deutschland sponzoruje hudební cenu Jazz Ahead-Škoda-Award, spojenou s finanční odměnou 15 000 Eur. Letos ji získal kytarista John McLaughlin, v minulých letech to byl například Joe Zawinul či zpěvačka Norma Winstone.
Francouzsko-romsko-alžírský filmový režisér Tony Gatlif patří – podobně jako bosenský filmař Emir Kusturica – k vytrvalým propagátorům romské hudby i kultury. Zatímco Kusturica spolu se svým dřívějším dvorním skladatelem Goranem Bregovićem pomohl do světa srbským dechovkám, Gatlif ve svém filmu Latcho Drom dokumentoval staletí trvající migraci Romů z Indie do Evropy a v Gadjo Dilo se soustředil na romské komunity východní Evropy, zvláště z Rumunska. 
Bukurešť byla kdysi Paříží východní Evropy, v luxusních kabaretech se zpívalo tango, foxtroty i romské písně, posunuté do melancholické, hořko-sladké a zcela jedinečné polohy. Tento zaniklý hudební svět oživila rumunská zpěvačka Oana Catalina Chitu, nejprve na divadelním podiu v Berlíně, později na CD Bucharest Tango a nyní i na koncertním turné.
