Alien Water: Six Decades Paddling In Unpopular Music
Generace, která po dekády vytvářela koncept, jemuž se dodnes říká “world music”, dospěla do stadia, kdy je čas se zastavit a provést inventuru. Vizionářský producent Joe Boyd (1942) to udělal na 900 stranách své knihy And the Roots of Rhythm Remain, o níž jsme psali v UNI 2025/8. Norský rozhlasový autor Sigbjorn Nedland zkoumá hudební historii ne dle regionů, ale migračních tras, a svoji knihu Kultur – Retur prezentoval v létě na Folkových prázdninách v Náměšti.
5. 4. 2026 | číst vše...
Hudba, to není jen kultura či zdroj povznášejících prožitků. V historii sehrála další role, jako zdroj kulturní identity, nástroj zpochybňující společenská tabu, zbraň proti útlaku či pilíř svobody. Konkrétně to dokumentují biografie umělců, kteří se díky talentu vymanili z chudoby i rasového ponižování. Stačí prolistovat životopis Louise Armstronga či bluesmanů z Delty.
Blues patří k nejobjevnějším hudebním tvarům 20. století, s přesahy do poezie i dalších disciplin. Není to jen hudební formát, ale stav mysli. Proto si slovo blues tak často půjčují novináři, aby definovali styly hudebně odlišné, s podobnou sociální rolí, jako fado, rembetiko či sevdalinka. O to důležitější je vrátit se k autentické historii blues s konkrétními aktéry a dobovým kontextem. Právě o tom je knížka amerického hudebního historika, který na rozdíl od jiných akademiků blues sám hraje.
Na rozdíl od často překládaných rockových biografií se tentokrát nejedná o rutinní sled epizod a faktografie. Kniha je vystavěna z mistrně zachycených dialogů, které vytvářejí čtivý a napínavý příběh. Ve smyslu známého rčení, že 60. léta jste mohli buď prožít anebo si je pamatovat, jde o vzácnou výjimku. Přispělo k ní několik faktorů.
Bella Ciao, Sbohem krásko, patří k nejnahrávanějším italským písním, coververze natočili Tom Waits, Manu Chao, existuje dokonce česká verze. Původně to byla píseň italských partyzánů, kterou zpíval i sbor Rudé armády Alexandrovci, později získala novou identitu jako anarchistická hymna, například v podání skotské post-punkové skupiny Dog Faced Herman. Tomatisova kniha řeší politicky motivované mýty, které s touto písní prosákly i do respektovaných médií. Italský folkový revival probíhal souběžně s hnutím anglicky zpívajících písničkářů..
Desetičlenný autorský tým mapuje historii folklorního hnutí v době československé komunistické totality, celý druhý díl knihy je pečlivě utříděnou mozaikou vzpomínek těch, kdo touto érou prošli v roli jak profesionálních, tak i amatérských umělců. To, že státní moc po dekády zneužívala lidovou hudbu jako účinný nástroj propagandy, zanechalo dlouhodobé následky..
Objevovat souvislosti mezi oběma světy je inspirativní i praktické, jak ekologickou, tak hudební diversitu ničí průmysl, civilizace i kontroverzní síla známá jako pokrok. 
I když širší hudební veřejnost chápe blues jako dvanáctitaktové schéma, které zazpívá či zahraje i školák, kniha Co je blues odkrývá ty skrytější rysy. Například to, jak se jazyk bluesových textů otiskl do anglicky psané literatury, jak blues v počátku ovlivnilo jazz, a samozřejmě i africké kořeny. Autorem je přední americký specialista v oboru a též bluesový kytarista Elijah Wald.
Kolik dnes tak atraktivních žánrů bylo původně označováno za hudbu společenské spodiny: blues, tango, flamenco, a v jistém smyslu i punkrock. O nový pohled na toto téma se snaží kniha Tóny z okrajů: Hudba a marginalita, kterou napsala etnomuzikoložka Zuzana Jurková z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se svým odborným teamem.
