Články

Check out Tcheka, aneb (trochu) jiné Kapverdy

[Michal Josephy, Praha] Narozdíl od slavné kapverďanky Cesarie Évory, tavící tradiční mornu v syžetech kosmopolitního přístavu Mindelo (ostrov Sao Vicente), v Tchekovi tepe srdce ostrova Santiago (Praia) černým rytmem batuque.

Když jsem před dvěma lety opouštěl kapverdský ostrov Sao Vicente a letadlem přelétal na Sal, abych se vydal na letiště a cestu domů, s nostalgií sobě vlastní jsem si v MP3 přehrávači přehrál skladbu Partida (odjezd) Cesarie Évory. Nedávný koncert Kapverďana Tcheky v pražské Akropoli mě rázem přenesl zpět – s letenkou v poněkud jiném hudebním duchu.

2. 12. 2007 | číst vše...

Prázdniny v Africe s Dee Dee Bridgewater

První dáma amerického jazzu přijíždí do Prahy s muzikanty z Mali. Ve věku, kdy jiní umělci už vystačí jen se svojí minulostí, se vydala objevovat nová hudební teritoria. Své poslední album Red Earth natočila s africkými hudebníky z Mali. S tímto projektem také vystoupí v Praze v sobotu 24. listopadu v rámci Mezinárodního jazzového festivalu.

14. 11. 2007 | číst vše...

Krysař z Hützoviny píská, Madonna tančí

Fenomén “Pogues z divokého Východu” předvídali hudební vizionáři už od pádu Železné opony. Málokdo z nich ale tušil, že ona vysněná kapela, která zboří hranice mezi kulturami, vznikne až o dekádu později ve Spojených státech, a během dalších patnácti let získá globální dimenze. Jmenuje se Gogol Bordello.

Zkuste si promítnout křivku jejich popularity do budoucnosti. Ještě roku 2002 hrál Eugene Hütz se svým spolkem newyorských Rusů, Ukrajinců a pankáčů všech národností pro dvě stovky diváků v pražské Baráčnické rychtě jako “nejlépe utajená událost sezóny”. Loni vystoupili před desetitisícovými davy v Roskilde či Colours of Ostrava, a letos v červenci dva z členů kapely hostovali na megashow Live Earth na londýnském stadionu Wembley.

13. 11. 2007 | číst vše...

V tomhle domě piano nebude!

Z finských skupin u nás nejčastěji koncertují Värttinä, což je dobrou indikací vyhraněnosti, nikoli však pestrosti finské hudební scény. Na to, že Finů je pouhých pět milionů, se můžou chlubit takovou hudební různorodostí, kterou jeden úspěšný model zdaleka nereprezentuje. Kdybychom mezi těmi, kdo finskou hudbu sledují, uspořádali anketu, kdo je v poslední době nejhlouběji zasáhl, dost možná by se shodli na akordeonistce Marii Kalaniemi. Ne, v tomto případě se nejedná o zbožné přání autora, ale zcela konkrétní zkušenost ze setkání v Helsinkách letos na jaře, jehož se zúčastnilo zhruba dvacet novinářů a festivalových organizátorů z celého světa.

29. 10. 2007 | číst vše...

Uni, 2006

Tamburínou proti pavoukům, tarantismus, Nidi d’Arac, Daniele Sepe, Enzo Avitabile, s elektrickou hudbou do gulagu, Theremin v Dejvickém divadle, příroda, stroje a hudba divočiny, hrdelní zpěv v Rudé Armádě, hudební vynálezy z pralesa, mezi gamelany a korálovými útesy. Celkem 4 vydání rubriky Cafe Hottentot z roku 2006 v UNI.

29. 10. 2007 | číst vše...

Na flamenco musíte mít dobré uši, říká tanečnice Belén Maya.

Letošní rok českým fanouškům flamenca přeje: v létě proběhl čtvrtý ročník festivalu Iberica, počátkem listopadu se do Prahy chystá Paco de Lucia. Jedna z nejvýznamnějších flamencových tanečnic, Belén Maya, k nám přijela hned dvakrát: v červnu na taneční workshop ve studiu Zambra, v srpnu s představením Dibujos do divadla Archa, po němž následoval další workshop.

22. 10. 2007 | číst vše...

UNI, 2005

S Ivou Bittovou o Janáčkovi, Bartókovi a chozením do houslí, byl Oran alžírským New Orleansem? Od Nilu až po Atlas – hudba severní Afriky, Tinariwen, ‘jitřní mladík’ Cheb I Sabbah, ve stínu Řeka Zorby, holocaust ve Smyrně, rembetika a politika, Argentina není jen tango, na Slovensko za hudbou, Afriku hledejte na Kubě (a naopak), Sveta Kolibaba a rudí Elvisové. Rusové se vracejí do Berlína. Celkem 12 vydání rubriky Cafe Hottentot z roku 2005 v UNI.

22. 10. 2007 | číst vše...

Horká noc s tarantulí

Provoz na silnici houstne až se úplně zastaví, jediný průjezdný pruh lemují kolony zaparkovaných aut. Tato kalamita se ale nejmenuje Woodstock. Přijíždíme na festival La Notte della Taranta, který probíhá každoročně na jižním cípu italského poloostrova.

Kraj zvaný Salento tvoří podpatek italské “boty”. Zatímco přes její špičku, Kalábrii, se cestuje na Sicílii, Salento je v tomto srovnání podstatně izolovanější: tou nejbližší pevninou je Albánie či řecký ostrov Korfu. Etnografové se shodují, že právě v těch odlehlejších krajích syrová tradiční hudba nejdéle odolá tlaku civilizace. Ať už se jedná o primáše z Horňácka, polyfonie z Korsiky, dudáky ze skotské vysočiny anebo rituální pizzicu ze Salenta.

15. 10. 2007 | číst vše...

Jak neupadnout do transu při hudbě z Maroka

V jihofrancouzském přístavu Marseilli proběhl v březnu festival a hudební veletrh Babel Med, který už druhým rokem mapuje hudbu středomořské oblasti. Jedním z překvapení byla skupina PietrArsa z Neapole. V její sestavě jsou dvě zpěvačky s tamburínami, bouzouki a klasický flétnista, který hraje i na různé lidové píšťaly, v repertoáru nechyběl rituální styl pizzica, jímž se na jihu Itálie donedávna léčilo kousnutí tarantulí. Marseillská skupina Lo Cor de la Plana nedávno vystupovala i v pražském Národním divadle, a její doménou je provencalská polyfonie – která je na rozdíl od té korsické samorostlým vynálezem kapely.

15. 10. 2007 | číst vše...

S Lucíí Pulido o kravách v Alpách a Kolumbii

“Cantos de vaquería,” tedy písně kolumbijských kovbojů, zpívali původně muži. Co se změní, když je zpíváte vy? Ladění nebo i emoce?

Původně to jsou pracovní písně, součást denního života, takže se změní především kontext. Ty originály jsou pro mě inspirací, a z nich je nutné tu píseň vytvořit. Zajímalo by mě, co by řekl někdo z těch kovbojů, kdyby slyšel zpívat mě.

8. 10. 2007 | číst vše...

« Novější články Starší články »


Rubriky

Poslední články