Albánská polyfonie: Hudba z míst, kde končí Evropa
„Sólisté se dostávají do stavu totální extáze. Hluboko ponořeni do zpěvu ignorují své okolí. Někdy dokonce ztratí schopnost dokončit melodickou linku…“ popisuje setkání s albánskou polyfonií iniciátor turné, německý muzikolog Eckehard Pistrick. „Ale na rozdíl od šamanských zpěvů se nejedná o rituál. Ti lidé to dělají pro vlastní potěšení.“ O svých albánských expedicích Pistrick píše v knize Versteckte Stimmen, Skryté hlasy: „Po serpentinách sjíždíme do údolí, v euforii vyvolané ohnivými tóny klarinetu, jehož melodie se kroutí jako had. Taxikář si přihne rakije a láhev odhodí pod přední sklo. Jsem v Kusturicově filmu? Všechno je ale skutečné.“ O svých výletech do hor na albánsko-řeckém pomezí vypráví Pistrick v následujícím rozhovoru.
16. 3. 2009 | číst vše...
petrdoruzka4_.jpg "(c) Petr Doruzka")
Khöomei, syrový asijský hrdelní zpěv, je v regionech centrální Asie tradiční doménou mužů. Zpěvačka Sainkho Namtchylak toto historické tabu nejen porušila, ale původně etnickou disciplinu navíc posunula do experimentálního prostředí západoevropských jazzových klubů včetně Birdlandu ve Vídni. K jejím hudebním partnerům patřil francouzský experimentátor Hector Zazou, příležitostně vystupuje s rakouskými beatboxery Bauchlang. Na svém posledním albu, Mother-Earth! Father-Sky! se ale vrací ke kořenům. Natočila je společně s nejslavnější tuvinskou skupinou Huun-Huur-Tu a nedávno s ním pronikla do evropského žebříčku world music.
„Nezáleží jestli použiješ elektronické či akustické nástroje – hlavní je, aby výsledek zněl organicky.“ Tímto nepsaným zákonem se řídí experimentátoři Brian Eno, Jon Hassell či Erik Truffaz, stejně jako francouzský skladatel a producent Hector Zazou, který zemřel loni 8. září. Předtím ale stihl dokončit poslední album svého života, In the House of Mirrors. Natočil je s čtyřčlennou skupinou Swara s muzikanty z Indie a Uzbekistánu.
V neklidných vodách hudebního průmyslu je Womex výjimečně prosperujícím podnikem, a protože každým rokem expanduje, musí hledat stále větší sály. Během své patnáctileté nomádské existence prošel tak různorodými lokalitami, jako zrekonstruovaný pivovar ve Stockholmu, doky na předměstí Marseille či hutní areál v Essenu. Přechodným útočištěm pro tři z posledních ročníků se stala Sevilla, jihošpanělská metropole u ústí řeky Guadalquivir.
