Kanté Manfila 1946-2011
Africká hudba má mnoho skrytých klenotů – a k těm nejlepším patří album Soro, první evropská deska Salifa Keity, malijského zpěváka, který letos podruhé vystoupil na Colours of Ostrava. Keitovým kytaristou i autorem mnoha písní byl dlouhá léta Kanté Manfila z Guineje, mistr laškovných a zpěvných kytarových melodií, které jsou esencí západoafrické hudby. Manfila hrál s Keitou ve skupině les Ambassadeurs už od 70. let, a roku 2002 aranžoval jedno z jeho nelepších alb, Moffou.
29. 8. 2011 | číst vše...
Africký pouštní stát Mauretanie leží na křižovatce mezi třemi kulturami: subsaharskou černošskou Afrikou, arabským světem afrického Severu, i původním osídlením, které tvoří berberské kmeny a kočovní Tuaregové, v hudebním světě známí díky skupině Tinariwen i fenoménu pouštního blues. Tato pestrost se promítá i do hudebních zvyklostí: v Mauretánii můžete hrát buď “bíle” (al-bayda), “černě” (al-kahla) anebo dvojbarevně (l’-gnaydiya) – přičemž černá je syrová a mužská, zatímco bílá je jemně rafinovaná a ženská. Zpěvačka Dimi Mint Abba, označovaná jako “pouštní diva”, se narodila v rodině tradičních hudebníků, kteří jsou paralelou malijských griotů, jimž se v Mauretánii říká iggawin. 
Jedna z nejúspěšnějších španělských kapel svým vznikem před deseti lety v Barceloně spustila revoluci nejen hudební, ale i v hudebním podnikání: odmítla se podřídit pravidlům velkých vydavatelství, a ve vlastních rukou si ponechala i management. Zprávy o kapele tedy na veřejnost neproudí hlasnými troubami medií, ale spíše šeptandou, a řadě fanoušků tak uniklo, že Ojos de Brujo letos slaví desetileté výročí, a to sérií významných koncertů: v půli dubna například skupina vystoupila v rámci festivalu latinské hudby La Linea v prestižní londýnské hale Barbican.
Jako žena několika profesí fascinuje svojí všestranností: s Talichovým komorním orchestrem hraje klasiku, za roli čarodějky Evy v muzikálu Balada pro banditu získala cenu Alfréda Radoka, a figuruje souběžně ve třech vysoce alternativních sestavách: v projektu Ewave, který spojuje laptopovou elektroniku se smyčcovým kvartetem, se skupinou Zimbova znovuobjevuje písně Moravy, s Maracou natáčela Karla Kryla i portugalskou poezii. 
Hudební trend zvaný karindula byl poprvé zachycen v 70. letech, na pomezí Konga a Zambie, v oblasti bohaté na měď, která je lukrativním vývozním artiklem. Pracovní příležitosti v měděných dolech spoluvytvářejí příznivé hudební klima, dobrý výdělek čeká i muzikanty. A hudební dění ve městech jako Katanga či Lubumbashi pak zákonitě přitahuje evropské producenty či filmaře. Na moderní městskou hudbu z Konga se už léta zaměřuje belgická značka Crammed Disc…
I když generačně patří Gary Lucas k rockovým veteránům, na rozdíl od mnoha svých vrstevníků vás vždy něčím překvapí. Není ani divu, když část svého života strávil vedle dvou zcela nevypočitatelných a dnes už bohužel nežijících klasiků: Captaina Beefhearta a Jeffa Buckleyho.
Partnerské duo tvoří Bára Kratochvílová a Jan Kratochvíl, jejichž minimalistické komorní obsazení bohatě vyvažuje široký sortiment nástrojů i tvůrčích metod. Do výbavy kapely, která podobně jako slovenský Longital zvolila mobilní a ekonomickou dvojčlennou sestavu patří kytara, banjo, smyčkování, kuchyňský beatbox, klarinet a basklarinet, saxofon, a navíc i velmi kouzelné hudební hříčky a texty ve smyšlených jazycích. Jejich předchozí, velmi dobře přijaté album Fonók označili autoři jako folklór neexistujících národů, a druhé, zatím poslední album, Hu, a má pro změnu podtitul Pop z neexistujících rádií.
Když západní svět zasáhla beatlemanie, Afrika prožívala hudební horečku zvanou konžská rumba, k jejíž ikonám patřil kytarista Franco či zpěvák Tabu Ley Rochereau. O jeho archivní nahrávky je trvalý zájem, a zatím poslední vydaný titul The Voice of Lightness Vol. 2 (Sterns Africa) je fundovanou sondou do zlaté éry africké hudby, a přináší dokonce společné nahrávky s Francem, který byl jeho dlouholetým rivalem.
Brazílie tvoří polovinu Latinské Ameriky a nabízí obrovskou plejádu stylů, od typicky brazilského rocku přes aktualizované pojetí samby až po elektroniku. O brazilském Export office, který umožňuje novinky legálně a zadarmo stahovat, jsem na těchto stránkách psal před rokem, ale protože sortiment se mezitím rozrostl, je dobrý důvod se k tématu vrátit. Kdo tedy nabídku v uplynulém roce obohatil?
Spojené státy zasáhla africká vlna. New York Times o ní psaly hned po Novém Roce, hudební invazi rozebíralo i vlivné internetové medium , znalci se přou, jestli jde o začátek dlouhodobějšího trendu nebo je to naopak cyklicky se opakující se záležitost. Africká hudba tentokrát proudí k americkému publiku prostřednictvím nezávislé scény, a to souběžně na několika kolejích.
