S Frankem Londonem po stopách balkánských dechovek, funku a židovského gospelu
Klezmatics, kapela světově proslulá kombinací hudby s židovstvím, svým posledním živým albem Brother Moses Smote The Water leckoho překvapila. Přizvala na ně totiž Joshuu Nelsona a varhanici Kathryn Farmer, jejichž gospelově syrový a exaltovaný zpěv evokuje daleko spíš křesťanské kostely amerického Jihu než židovskou synagogu. Ale trumpetista kapely Frank London tvrdí, že mezi židovskou hudbou a gospelem vlastně žádná bariéra není.
1. 6. 2005 | číst vše...
Předávání cen BBC Radio 3 World Music Awards bylo dobrou příležitostí ke konfrontaci a srovnávání. Tak například: program uváděla houslistka Eliza Carthy, jedna z nejvýraznějších postav nové generace britských folkařů. Když na scénu přišel Argentinec Chango Spasiuk aby převzal cenu jako objev sezóny, Eliza se chopila houslí.
Podobně jako jiné skupiny z Francie, Lo’Jo zaujmou na první poslech barvami a nástrojovou sestavou: zlověstné, tango evokující tahy smyčcem, uhrančivé harmonie dvou zpěvaček a zemitý zpěv Denise Peana, který souběžně navazuje na francouzské šansoniéry i Toma Waitse.
Z včerejších trendů se stávají dnešní odpadky, trh zaplavují rutinní fuze etnických samplů s elektrickými rytmy. Ale nevylévejme dítě s vaničkou: mezi elektronikou a cizokrajnými zvuky existuje i dnes “divoká hranice” s legitimní tvůrčími projevy, které zatím do našich médií nepronikly. Pro některé z nich dokonce vznikly žánrové termíny. Brazilectro jsou éterické i šťavnaté transformace bossa novy, vznikající v Sao Paulu i v Londýně, zatímco v Electro-Bamako slyšíme čistě akustické kory,loutny i balafony z Mali, prošpikované elektrickými smyčkami. Ze všech zavedených škatulek vybočuje tvůrce, který žije v Kanadě a tvrdí o sobě, že není muzikant.
