Dubioza Kolektiv o válečných inspiracích ze Sarajeva
Válka nás změnila hodně a navždy. Došla jsem k pohledu na svět, k němuž bych se jinak nedopracovala. Nosili jsme tisíce litrů vody na velké vzdálenosti, nevěděli jsme jestli nás přitom netrefí kulka nebo granát. Měli jsme hlad, mysleli jsme na sladkosti, těch pět let nám připadalo jako celý život uvnitř života. Když to skončilo, člověk si připadal strašně starý. Válečná zkušenost mi pomohla poznat, kam tenhle svět míří, a porozumět tomu, co se doopravdy děje. Poznat, že lidé se podřizují systému. Ale zrovna tak se mu můžete vzepřít.
18. 6. 2007 | číst vše...
Pro českého hudebního fanouška je Izrael země neprobádaná, ale ve světovém panoramatu tavících kotlíků a kulturních křižovatek zaujímá klíčové místo. Jako exportér vyhraněných a unikátních hudebních stylů má Izrael potenciál, ale na rozdíl třeba od Brazílie či Kuby svět zatím zdejší hudbu nezná. Což byl důvod, proč letos na jaře pozvalo Izraelské ministerstvo zahraničních věcí několik desítek hudebních novinářů a festivalových organizátorů na koncertní maraton do Tel Avivu a Jeruzaléma.
Afel Bocoum v posledních letech spolupracoval s vedoucím britských Blur a znalcem malijské hudby, Damonem Albarnem. Když oba společně vystoupili v Roskilde, sledovalo je 65 000 lidí.
Electro-world? Řecký underground? Ethno-punk? To jsou některé z nálepek, jimiž se novináři snaží popsat tvorbu zpěvačky Kristi Stassinopoulou a kytaristy Stathise Kalyviotise. Jejich hudba je nadupaná jak elektronikou tak zvuky krétských housliček lira či loutny lauto a hypnotický zpěv vás vtáhne jako ty nejlepší nahrávky psychedelické éry
Když se narodíte v Turecku jako příslušník kurdské menšiny, a navíc jako žena, hlasivky musíte napínat mnohem víc nežli vaši majoritní sousedé. To potvrdil i koncert kurdské zpěvačky Aynur na posledním hudebním veletrhu Womex v Seville, který posunul měřítka pro hudbu z Turecka i středního Východu hodně vysoko. I když Aynur vystačila s doprovodem tradičních nástrojů, absence elektrických kytar či kláves naštěstí koncertu nedodala žádnou muzeální příchuť. Skladby vrcholily v perkusivní smršti velkých tamburín, Aynur s ledabylou elegancí spojovala delikátní ornamenty s neuvěřitelným hlasovým nasazením.
