Toy Vivo: Samoukem v hudbě neomezených možností
Avshalom Farjun, izraelský hráč na citeru qanun, vystoupí v triu Toy Vivo v sobotu 28. června v Praze na Štvanici a v pondělí 30. června ve Španělské synagoze v rámci festivalu Respect. Farjun sehrál roli průkopníka, když v 90. letech stál u zrodu smíšené izraelsko-arabské skupiny Bustan Abraham. V současné době hraje ve triu Toy Vivo, s nímž přijede do Prahy na festival Respect. – Zatímco v Evropě je citera okrajovým a polozapomenutým nástrojem, který během posledního století vytlačily vyspělejší nástroje jako kytara či klavír, v zemích Blízkého východu představuje qanun naopak pilíř hudebního systému. Qanun znamená arabsky zákon, tvrdí se že ho v 10. století vynalezl věhlasný hudebník z Persie, Al-Faraabi, který se usadil v Bagdádu. Podle legendy Al-Faraabi svým nástrojem celý dvůr bagdádského kalifa nejprve rozesmál, potom rozplakal, a nakonec uspal.
9. 6. 2008 | číst vše...
Je to kuriozní, ale ve filmu Fado, který loni o hudbě portugalsky mluvícího světa natočil španělský režisér Carlos Saura a letos jej uvedl Febiofest, výrazně zazářila zpěvačka, která s Portugalskem nemá nic společného: Lila Downs z Mexika. 
Brněnská kapela Čankišou má na překračování jazykových bariér účinný recept: sází na rytmickou energii a zpívá ve fiktivním jazyce, připisovaném lidu Čanki. Koncem dubna pokřtila své čtvrté album Lé La, na němž hostuje fyzický básník a archetypální rapper Petr Váša. Název i několik písní inspirovala cesta na ostrov Réunion, kde skupina koncertovala před rokem a půl.
Existuje nějaký průsečík mezi syrovostí autentického blues a hrdelními zpěvy ze Sibiře? I když oba žánry pracují s odlišnou metodou, chraplavý hlas takového Howlin’ Wolfa nemá zas až tak daleko k asijské technice kargyraa či khöömei. Oba světy se podařilo propojit skupině Hazmat Modine z New Yorku se svými hosty Huun-Huur-Tu z Tuvy na albu Bahamut. To, že tuvinské khöömei je v kontextu etnických stylů vlastně jakýmsi heavy metalem, ukázal před dvěma lety Albert Kuvezin na albu Recovers. Kuvezin debutoval před třinácti lety se skupinou Yat-Kha albem Yenisei Punk, ale tentokrát si místo tuvinských lidových melodií vybral hudbu svého mládí, tedy evergreeny Led Zeppelin a Black Sabbath. Původní zpěv Ozzieho Osborna obstál v tomto srovnání jako příslovečné mlčení jehňátek.
Dvojice Tara Fuki se zdejším hudebním zvyklostem vzpírá: zpívá nejraději v polštině s atypickým doprovodem dvou violoncell, v cizině vystupuje stejně často jako u nás, a její stylově nezařaditelnou hudbu obohatili na posledním albu Auris hostující jazzmani z kvintetu Vertigo. Jeden z posledních koncertů Tara Fuki se odehrál na veletrhu Womex v Seville, kam dvojici vybrala mezinárodní porota jako jeden ze čtyřiceti nabídkových koncertů pro festivalové organizátory. Zatímco tmavovlasá polovina sestavy Andrea Konstankiewicz se pak odebrala do svého domova v jižní Francii, Dorota Barová strávila předvánoční dny ve Varšavě s Vertigem, kde natáčela album, které letos na podzim vydá Animal Music.
Existují hudební příběhy stejně poutavé jako nejlepší dobrodružné romány – a některé z nich mají dokonce velmi podobná témata. Národ “černých Karibů”, dnes známých jako Garifunové, vznikl smíšením karibských Indiánů s Afričany, kteří se zachránili ze ztroskotaných otrokářských lodí. Donedávna se o ně zajímali jen badatelé z univerzit, ale letos došlo zvratu. Jejich album Watina vyšlo u prestižní značky Cumbancha, projekt navíc získal cenu veletrhu Womex.
Hudba z Alžíru dnes proniká na evropská podia díky Khaledovi, Rachidu Tahovi či zpěvačce Souad Massi. Jejich prostřednictvím svět objevil i generaci průkopníků, například “obdivuhodně neslušnou starou dámu” Cheikhu Rimitti (1923-2006). O čtyři roky mladší pianista Maurice el Medioni prožívá nejaktivnější období svého života: letos získal cenu BBC World Music Award za album Descarga Oriental, natočené s kubánským perkusistou Robertem Rodriguezem.
Londýnské nakladatelství Rough Guides, dobře známé všem cestovatelům, vydává vedle turistických průvodců i průvodce hudební. Ten největší z nich, The Rough Guide to World Music, je zároveň jedinou existující encyklopedií, která přináší přehledné a fundované informace o hudebních stylech celé planety. Autoři ovšem museli vyřešit dilema, jak hudbu třídit, neboť pomyslné hranice mezi kulturami či styly se jen zřídka kryjí s hranicemi současných státních útvarů. Třídění podle světadílů a zemí nakonec zvítězilo, což znamená snadnou orientaci pro běžného čtenáře – ale samostatné kapitoly získala i etnika bez státního útvaru, jako jsou Romové, Pygmejové, Sámiové či Kurdové. 
První dáma amerického jazzu přijíždí do Prahy s muzikanty z Mali. Ve věku, kdy jiní umělci už vystačí jen se svojí minulostí, se vydala objevovat nová hudební teritoria. Své poslední album Red Earth natočila s africkými hudebníky z Mali. S tímto projektem také vystoupí v Praze v sobotu 24. listopadu v rámci Mezinárodního jazzového festivalu.
Fenomén “Pogues z divokého Východu” předvídali hudební vizionáři už od pádu Železné opony. Málokdo z nich ale tušil, že ona vysněná kapela, která zboří hranice mezi kulturami, vznikne až o dekádu později ve Spojených státech, a během dalších patnácti let získá globální dimenze. Jmenuje se Gogol Bordello.
