Stačí vkročit na zakázané území…
29. 6. 2004 | Rubriky: Články,Muzikus.cz
“Někteří lidé dávají těžké peníze za takzvané exotické dovolené. A přitom podobnou exotiku, jakou hledají v Africe či indiánských rezervacích, mají několik kilometrů od domova, přímo v srdci Evropy. Když jsem jedné své kamarádce ukazovala letecké záběry z Jarovnic, nechtěla mi věřit, že to místo je na Slovensku. A když jsem zas jiným lidem vyprávěla o špinavých dětech a udupané hlíně, mysleli že přeháním. Afrika nebo Indie? Stačí vkročit na zakázané Území. Pokud chcete, vkročte s námi.”
In my first album, back in 1986, there was a song that was speaking about one secret beach near Athens, where no cars could arrive. People had to climb for one hour inside a rocky pine forest in order to reach this natural sea paradise, where there were no umbrellas, no bars and lights and of course no… bathing suits. Few people knew Ramnunda then. But that song of mine became a radio hit. 
Skupině Värttinä se daří už před deset let exportovat hudbu pětimilionového Finska na světová podia. Její skladby sice navazují na archaické legendy, kouzla a zvyky severských národů, ale svým jadrným zvukem a energickým nábojem jsou zcela současné. V Praze vystoupí Värttinä už potřetí, v rámci Mezinárodního víkendu žen, v pražském Abatonu v neděli 14. března. O minulosti skupiny i o muzikálovém projektu Pán prstenů vypráví dechový hráč Janne Lappalainen.
Slovenská etnografka Jana Belišová strávila cestami na tato místa posledních 14 let a natáčela romské zpěváky v jejich domovech. Na veřejnost se ale plody její práce dostaly až nedávno – v romském zpěvníku, bohatě ilustrovaném cestovním deníku Phurikane Gila a na dvou albech. Vše vydalo Občanské sdružení Žudro, u nás je seženete v pražském obchůdku Romen, Nerudova 32. Paní autorka má pronikavý pozorovatelský talent a její texty nezůstávají nic dlužny působivým fotografiím a unikátním nahrávkám. Výbušná, ale křehká emocionalita, díky níž má romská hudba tak odlišný charakter, na vás dýchne i ze zdánlivě každodenních situací, které Belišová líčí v “romském cestopise” Phurikane Gila
Když z Barcelony vyjedete vlakem na sever a minete malebný hřeben Montserrat, dorazíte do Manresy, každoročního dějiště přehlídky 
Evropan ve Fesu s překvapením zjišťuje, že i sakrální hudba pulsuje rytmem, a že působí na tělo stejně jako na duši. Feský festival je unikátní nejen myšlenkou, ale i rozsahem: trvá celý týden, odpoledne se hraje ve stinné zahradě muzea Batha, večer na obrovitém nádvoří Bab Makina, o půlnoci začínají sufijské hudební seance, dopoledne probíhají filozofické a humanitní semináře.
Největší festival world music ve střední Evropě, 200 km západně od Chomutova.
World Music, to nejsou jen suchopárné popisy etnických tradic a bizarních hudebních nástrojů, ale také fascinující čtení o totalitním či koloniálním útlaku a kulturním odboji, příběhy tvrdohlavých muzikantů, samorostlých stylů, mystických rituálů i hudebních fůzí, které vznikly před staletími. Vtěsnat tohle všechno do jedné knížky se poprvé (a také naposled) podařilo autorům The Rough Guide to World Music před pěti lety. V prvním 700 stránkovém vydání této ojedinělé encyklopedie autoři roztřídili světové hudební dění podle zeměpisných oblastí do celkem 11 kapitol. I tak obsáhlá publikace měla ovšem určité mezery; uplynulá léta navíc přinesla množství nových jmen, do popředí pronikla řada donedávna obskurních stylů i muzikantů a zmapování si rovněž vyžádala záplava nových nahrávek i reedic. Výsledkem intenzivní práce zhruba osmdesátičlenného autorského teamu je důkladně přepracované druhé vydání, rozšířené na dva svazky. 
