Rock & Pop 1996-2003
31. 12. 2003 | Rubriky: 1996 -2003,Články
WORLD MUSIC v časopise ROCK & POP
Rock & Pop otiskoval rubriku World Music od roku 1993, následující obsah pokrývá období od dubna 1996.
Fira d’espectacles d’arrel tradicional, listopad 2002 a 2003
1. 11. 2003 | Rubriky: Reportáže
Když z Barcelony vyjedete vlakem na sever a minete malebný hřeben Montserrat, dorazíte do Manresy, každoročního dějiště přehlídky Fira, což je hudební veletrh a venkovská pouť v jednom. I když Fira plní obdobnou funkci jako naše folklorní festivaly, jejich zakonzervované koncepci je dost vzdálená: každý rok vás totiž překvapí něčím novým.
Musiques Sacrées du Monde, Fes, Maroko, červen 2003
1. 6. 2003 | Rubriky: Reportáže
Evropan ve Fesu s překvapením zjišťuje, že i sakrální hudba pulsuje rytmem, a že působí na tělo stejně jako na duši. Feský festival je unikátní nejen myšlenkou, ale i rozsahem: trvá celý týden, odpoledne se hraje ve stinné zahradě muzea Batha, večer na obrovitém nádvoří Bab Makina, o půlnoci začínají sufijské hudební seance, dopoledne probíhají filozofické a humanitní semináře.
Rudolstadt, 2001-2002
1. 1. 2002 | Rubriky: Reportáže
Největší festival world music ve střední Evropě, 200 km západně od Chomutova.
Lu Edmonds, Aka The Uncle
7. 11. 2001 | Rubriky: Články,Interviews, reviews,Multilingual
The real “problem” is that for the last 50 years bands have been getting smaller and smaller in size till now you have 1 DJ spinning records through very loud PAs. This is all very modern but it means that it is harder for live musicians to “learn” an audience, and vice-versa. Also, as radio & TV has got worse or at least more limited over the last few years (with a few notable exceptions), this does not help… So people have to keep playing, and doing interesting things.
The Rough Guide to World Music
15. 11. 1999 | Rubriky: Články,Knihy - recenze
World Music, to nejsou jen suchopárné popisy etnických tradic a bizarních hudebních nástrojů, ale také fascinující čtení o totalitním či koloniálním útlaku a kulturním odboji, příběhy tvrdohlavých muzikantů, samorostlých stylů, mystických rituálů i hudebních fůzí, které vznikly před staletími. Vtěsnat tohle všechno do jedné knížky se poprvé (a také naposled) podařilo autorům The Rough Guide to World Music před pěti lety. V prvním 700 stránkovém vydání této ojedinělé encyklopedie autoři roztřídili světové hudební dění podle zeměpisných oblastí do celkem 11 kapitol. I tak obsáhlá publikace měla ovšem určité mezery; uplynulá léta navíc přinesla množství nových jmen, do popředí pronikla řada donedávna obskurních stylů i muzikantů a zmapování si rovněž vyžádala záplava nových nahrávek i reedic. Výsledkem intenzivní práce zhruba osmdesátičlenného autorského teamu je důkladně přepracované druhé vydání, rozšířené na dva svazky.
Hudební kolize Keltů s Vikingy
10. 6. 1999 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
Ve finské lidové hudbě mají hlavní slovo ženy. V celkem devítičlenné sestavě Värttinä bychom napočítali hned čtyři zpěvačky. Muzikantským duchem skupiny a jejím mluvčím je Kari Reiman – který nám před nadcházejícím koncertem Värttinä na pražském festivalu E T Jam poskytl po telefonu z Helsink následující interview.
The Music in my Head
15. 9. 1998 | Rubriky: Články,Knihy - recenze
“Podívejte, mě nikdy nezajímali Beatles,” píše Mark Hudson ve své knize The Music in my Head, přidává výčet dalších skupin: Rolling Stones, Cream, Led Zeppelin, a vysvětluje, že mnohem více ho fascinoval ten prapůvodní rockový kořen, za který nepovažuje ani tak americké blues, jako spíš africkou černošskou hudbu, se svojí “syrovou spiritualitou, nepokrytým eroticismem, úchvatnou a razantní katarzí: muzika, která se nesnažila něčím být, muzika, která něčím byla.”
Hudson psal dlouhou dobu o africké hudbě do anglických deníků; The Music in my Head, jeho třetí knížka, je fiktivním příběhem…
Židovské zpěvy v nových barvách
13. 1. 1998 | Rubriky: Vykopávky,World Music
Americký rabín Dr. David Neiman shromáždil ve své sbírce úctyhodné množství nahrávek východoevropských kantorů, jejichž emocionálně vypjatý projev mocně zapůsobil na jeho přítele, kalifornského producenta a hudebníka Wallyho Brilla – a přivedl ho k myšlence zasadit hlasy židovských zpěváků do nového hudebního kontextu.
Konec 20. století přináší dosud úzce vymezeným hudebním kategoriím obecnější náplň: termín “blues” už neoznačuje jen dvanáctitaktové schéma, ale s nadhledem podanou hudební výpověď o prožitém utrpení, a pod slovem “soul” se nerozumí pouze pěvecký styl, vycházející z emocí lidské duše a čerpající z církevních zpěvů amerických černochů, ale třeba i rituální zpěvy islámských dervišů či židovských kantorů.
původně v: Lidové noviny, leden 1998
Staré tango a nové kousky Astora Piazzolly
28. 9. 1997 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
“Mí informátoři se shodují v jednom: tango se zrodilo v bordelu,” napsal argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, který byl rovněž vášnivým milovníkem tanga. Kolem roku 1910 putovalo tango přes Atlantik do Paříže a místní arcibiskup tehdy doporučoval všem dobrým křesťanům, aby se této provokativní taneční novince vyhýbali. Tango přežilo ostatní dobové tance hlavně zásluhou Astora Piazzolly, skladatele, který svým nekonvenčním přístupem k tangu kdysi šokoval celou Argentinu. “Tango je podle mě spíš pro uši než pro nohy,” tvrdil.
