10. 6. 1999 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
Ve finské lidové hudbě mají hlavní slovo ženy. V celkem devítičlenné sestavě Värttinä bychom napočítali hned čtyři zpěvačky. Muzikantským duchem skupiny a jejím mluvčím je Kari Reiman – který nám před nadcházejícím koncertem Värttinä na pražském festivalu E T Jam poskytl po telefonu z Helsink následující interview.
15. 9. 1998 | Rubriky: Články,Knihy - recenze
“Podívejte, mě nikdy nezajímali Beatles,” píše Mark Hudson ve své knize The Music in my Head, přidává výčet dalších skupin: Rolling Stones, Cream, Led Zeppelin, a vysvětluje, že mnohem více ho fascinoval ten prapůvodní rockový kořen, za který nepovažuje ani tak americké blues, jako spíš africkou černošskou hudbu, se svojí “syrovou spiritualitou, nepokrytým eroticismem, úchvatnou a razantní katarzí: muzika, která se nesnažila něčím být, muzika, která něčím byla.”
Hudson psal dlouhou dobu o africké hudbě do anglických deníků; The Music in my Head, jeho třetí knížka, je fiktivním příběhem…
13. 1. 1998 | Rubriky: Vykopávky,World Music
Americký rabín Dr. David Neiman shromáždil ve své sbírce úctyhodné množství nahrávek východoevropských kantorů, jejichž emocionálně vypjatý projev mocně zapůsobil na jeho přítele, kalifornského producenta a hudebníka Wallyho Brilla – a přivedl ho k myšlence zasadit hlasy židovských zpěváků do nového hudebního kontextu.
Konec 20. století přináší dosud úzce vymezeným hudebním kategoriím obecnější náplň: termín “blues” už neoznačuje jen dvanáctitaktové schéma, ale s nadhledem podanou hudební výpověď o prožitém utrpení, a pod slovem “soul” se nerozumí pouze pěvecký styl, vycházející z emocí lidské duše a čerpající z církevních zpěvů amerických černochů, ale třeba i rituální zpěvy islámských dervišů či židovských kantorů.
původně v: Lidové noviny, leden 1998
28. 9. 1997 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
“Mí informátoři se shodují v jednom: tango se zrodilo v bordelu,” napsal argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, který byl rovněž vášnivým milovníkem tanga. Kolem roku 1910 putovalo tango přes Atlantik do Paříže a místní arcibiskup tehdy doporučoval všem dobrým křesťanům, aby se této provokativní taneční novince vyhýbali. Tango přežilo ostatní dobové tance hlavně zásluhou Astora Piazzolly, skladatele, který svým nekonvenčním přístupem k tangu kdysi šokoval celou Argentinu. “Tango je podle mě spíš pro uši než pro nohy,” tvrdil.
15. 6. 1997 | Rubriky: Články,Knihy - recenze
Během uplynulých tří let vyšly u Rough Guides hudební encyklopedie věnované rocku, opeře, jazzu a klasice – a roku 1997 následovala téměř čtyřistastránková kniha o reggae. Ta se nedrží – podobně, jako první vydání Rough Guide to World Music – obvyklého abecedního řazení hesel, ale je členěna historicky do 10 časově navazujících kapitol. (Jedinou abecedně řazenou encyklopedii reggae zatím představuje The Guiness Who’s Who of Reggae, kterou vydal roku 1994 – jak lze tušit z jejího názvu – známý anglický nakladatel Guiness.)
12. 11. 1996 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
Zpěvačka Mari Boine má sice norskou státní příslušnost, ale hlásí se k národu Sami, pro který jeho jižní sousedé zavedli označení Laponci; dnes jich žije na severu Evropy kolem 50 000. Gula Gula, první album zpěvačky, která tehdy ještě vystupovala od jménem Mari Boine Persen, vydal před šesti lety u své firmy Real World anglický zpěvák Peter Gabriel, a na své nahrávky ji přizval i norský saxofonista Jan Garbarek. Mari Boine zčásti čerpá z tradice předkřesťanských šamanských rituálů a tvrdí: “Hudba to je nejlepší metoda, jak se dostat do stavu opojení – bez drog.” Se skupinou, kterou tvoří jazzoví hudebníci ze Skandinávie a jihoamerický indiánský hráč na Panovu flétnu,
21. 5. 1995 | Rubriky: Alternativa/Jazz,Články,Vykopávky
Na řadu koncertů jde člověk s napjatým očekáváním, a pak zjistí, že zase naletěl. U Diamandy Galás tomu bylo naopak. I když část publika nejspíš počítala jen se skandální show a se záplavou morbidností, výsledek byl nakonec docela vyvážený, a těžiště obou večerů v divadle Archa spočívalo v naprosto nedostižném zacházení zpěvačky s jejím hlasem. Kousky, kterými Yoko Ono provokovala publikum v 60. letech, působí dnes v takovém srovnání jako docela nevinné ječení.
květen 1995 pro Reflex (??)
20. 2. 1995 | Rubriky: Alternativa/Jazz,Články,Vykopávky
Keith Jarrett je mistr improvizace a jazzového piana. Jako virtuoz dovede uplatnit jak své klasické hudební vzdělání, tak i transcendenci japonského lučištníka, který s naprosto čistou myslí a bez jediného zachvění napíná tětivu, a šíp pak dopadne na místo určení jakoby z vlastní vůle.
14. 7. 1994 | Rubriky: Alternativa/Jazz,Články,Vykopávky
Když americký skladatel Steve Reich (nar. 1936) přijel se svojí skupinou na letošní Pražské jaro, byla to první splátka na čtvrt století starý dluh. Přibližně tak dlouhá doba totiž uplynula od počátků newyorské “minimal music”, která později vzbudila kultovní odezvu po celém světě. Během let se ovšem z minimalistických experimentů stala masově přijímaná hudba: nejpopulárnějším z skladatelem této vlny je dnes Philip Glass, autor řady oper (Einstein on the Beach), i soundtracků (Koyanisquatsi). Skladatel La Monte Young má naopak pověst vytrvalého experimentátora, a Steve Reich získal v tomto spektru postavení neokázalého tvůrce s širokým záběrem.
21. 4. 1994 | Rubriky: Články,Vykopávky,World Music
RYTMUS V LEBCE
Černoši v Africe nevymysleli ani lumbální punkce, ani elektroencefalograf, ale na rozdíl od bělošských lékařů už léta používají metody, které naopak řada neurologů studuje: když je člověk vystaven působení rytmu, může to v jeho mozku vzbudit vlnění, k němuž v normálním stavu nedochází. Nebýt afrických rytmů, neznali bychom dnes ani latinskoamerickou hudbu, ani disco a možná ani minimal music; nic z toho však nedokáže nahradit přímý kontakt s africkými kořeny.
cca 1994 (??) pro Reflex
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign