JONO HEYES: Beehive (Asphalt Tango, 2023, 47:39)
Zpěvák, skladatel a kytarista Jono Heyes se narodil na Jižním ostrově Nového Zélandu, pro který s oblibou používá maorské jméno Aotearoa. Jeho první spojkou do Česka se stala během svého novozélandského výletu slezská zpěvačka Beata Bocek, která hostovala na jeho albu 9 Pilgrims (2017). Heyes žil příležitostně v Česku v cirkusové maringotce, a na podzim 2021 zorganizoval nahrávací týden v bývalém mlýně v jižních Čechách, kam přizval stylově pestrou sebranku muzikantů: Petr Tichý na basu, Anna Štěpánová na housle, Pavel Nowak na perkuse, Trevor Coleman z Nového Zélandu na trubku…
20. 3. 2024 | číst vše...
Arabská loutna oud je považována za předchůdce celé plejády strunných nástrojů včetně evropské kytary. Na rozdíl od ní ale nemá pražce a není tedy limitována evropským laděním. Termín “arabská” je navíc zavádějící, řada vynikajících hráčů žije v Turecku, Izraeli či Arménii a díky migračním pohybům posledních dekád i v Evropě. Nástroj získal respekt v jazzovém světě díky hudebníkům jako Anouar Brahem z Tunisu, který natáčí pro ECM, či Rabih Abou-Khalil z Libanonu. Ten na konzervatoři v Bejrútu studoval vedle loutny oud také flétnu, kterou tam učil český pedagog Josef Severa.AndrewCronshaw3_.jpg "(c)AndrewCronshaw")
První Exib se odehrál v Bilbau, pak se přesunul do Evory v Portugalsku, a poslední ročníky proběhly v Setúbalu, příjemném městečku jižně od Lisabonu. Z celkem 400 přihlášených vybrali organizátoři 18 kapel, koncerty byly v kostele i městském divadle, pro veřejnost i oficiální delegáty zadarmo. Pozoruhodné je, že mezi účinkujícími převládaly ženy, ať už jako zpěvačky či vedoucí kapel. Převahu měly akustické koncerty. Co účinkující to jiný styl, žádné klišé či rutina. Dokonce i zmíněný patos vymizel, snad díky střídání generací. Mladí se stále drží hudebních kořenů, ale emocionální rejstřík zmodernizovali.
Loni patřila Meral Polat, zpěvačka kurdského původu žijící v Amsterdamu, k překvapením festivalu Respect i dalších hudebních akcí, například Babel Music v Marseilli. Letos se do Prahy chystá podruhé, vystoupí ve středu 6. března v pražské Akropoli. Mezitím ale zpěvačka vyjela na 4 dny do Istanbulu, kde natáčela s vybranými místními hudebníky a připravovala skladby pro své nové album. Doprovázel ji renomovaný hudební kritik Ton Maas, který o cestě mluví v následujícím interview.
Naoko akademický název je zavádějící, pokud ovšem nepřijmeme Dylanovu hru. Skutečným obsahem knihy nejsou “vědecké” analýzy písní, ale proud Dylanových myšlenek, nastartovaných oněmi písněmi. Formálně se jedná o prózu, ovšem s tak intenzivní hustotou metafor, že výsledek věrně připomíná Dylanovy písničky z 60. let, z éry před motocyklovou nehodou, která ho přivedla k návratu k jednoduchosti. Ne že by Dylan už tehdy vedle písní nezkoušel i volně psanou prózu. Chaotičtěji to udělal v knížce Tarantula (1971), přehledněji na obalech svých desek, Highway 61 Revisited, či Bringing It All Back Home (obě 1965).
Na rozdíl od často překládaných rockových biografií se tentokrát nejedná o rutinní sled epizod a faktografie. Kniha je vystavěna z mistrně zachycených dialogů, které vytvářejí čtivý a napínavý příběh. Ve smyslu známého rčení, že 60. léta jste mohli buď prožít anebo si je pamatovat, jde o vzácnou výjimku. Přispělo k ní několik faktorů.IoanaCirlig_.jpg)
Hudbu Východní Evropy objevil Shaun Williams jako humanitární dobrovolník na Ukrajině před 15 lety. Nyní se ve své doktorské práci věnuje romské hudbě, a jako akordeonista doprovází zpěvačku Corinu Sirghi. Plný název jejich skupiny zní Corina Sirghi i Taraful Jean Americanu. Taraful je historické označení ansámblů, v nichž působí elitní romští hráči zvaní lautari, což je odvozeno od slova lauta, loutna.
Konfrontace s “hudbou světa” ve slovenské perspektivě je vždy osvěžující. Na rozdíl od nás mají Slováci hudební kořeny jak pestřejší, tak i vitálnější. Pořádat world music festival v Bratislavě, který je zároveň showcasovou přehlídkou pro zahraniční hosty, je tedy počin potřebný pro slovenskou scénu a užitečný pro mezinárodní veřejnost. Během osmileté historie se ředitelce festivalu Jarmile Vlčkové podařilo jednotlivé pramínky programu vybalancovat do organického celku, a v dlouhodobé perspektivě se potvrzuje jeho exportní potenciál.JaroNovak57_.jpg)
Světově uznávaný multiinstrumentalista Efrén López pochází z Valencie, té části Španělska, kde se mluví především katalánsky, jeho specialitou je hudba středověku i staré nástroje. Proslavil se před více než dvaceti lety se skupinou L’Ham de foc, Ohnivý hák, zaměřenou na starou hudbu i staré nástroje, ovšem jinak než bylo v té době zvykem: místo replik archivních melodií hrál vlastní tvorbu, s historickými styly sofistikovaně provázanou.
Archaické hudební nástroje se vracejí v novém kabátě. Jsou to kouzelné mašinky z éry nejen před-syntezátorové, ale i před-industriální. Nejprve niněra, v níž na rozdíl od houslí struny nerozezvučí smyčec, ale točící se bubínek. Pak nyckelharpa, kde prsty hráče na hmatníku nahradí klávesy. Poslední comeback představuje omniwerk, připomínající cembalo se dvěma klaviaturami.
