Anarchistický cirkus Archaos
5. 5. 2026 | Rubriky: Články,Reflex,Vykopávky,World Music
Zatímco dnes je “nový cirkus” respektovanou kulturou, roku 1992 měl dráždivě pankáčskou příchuť pro ty nejotrlejší povahy. “Archaos je pro cirkus totéž, jako film Maratonec pro zubařství,” tvrdily dobové titulky v londýnském kulturním týdeníku Time Out. Při představení se pak dokonce zdá, že mezi sedadlem v cirkuse a křeslem, v němž byl ve zmíněném filmu připoután Dustin Hoffman, je určitá analogie, zvláště když sedíte ve druhé řadě (první je vždycky neobsazena, protože sem si metaloví klauni Archaosu odkládají plynové masky, chůdy, kulisy, motorové pily, plavky, protézy, atd.) V obrovitém stanu – podobně jako v zubařském křesle – máte totiž neustále pocit, že se na vás neustále cosi řítí. Hlasitá hudba, výbuchy, plameny, kamiony, tanečníci..
Někdy se cítíte jak v aerodynamickém tunelu – tedy zkušebním prostoru, v němž se záměrně vytvoří silný průvan, aby se zjistilo, jak obstojí testované předměty. Náklaďák přistavený uvnitř cirkusového stanu spustí několikrát během programu mohutné ventilátory a všechno, co není přibité, se vznese. Někdy si ovšem také připadáte jako v břiše velryby, která svými plícemi inhaluje z dieselového výfuku. Veškeré cirkusové dění totiž probíhá za pomocí nejrůznějších automobilů, motocyklů a rockové kapely, která hraje na střeše náklaďáku.
Důležitou složku souboru Archaos tvoří dobrovolníci, kteří jsou najímáni během turné vždy na místě. V představení Metal Clown to byla parta goril s helmami a štíty, kaskadérské komando v kožených bundách, zjevně tedy pečlivě vybraní zájemci: “Režisér Pierrot Pillot-Bidon vyzývá všechny šílené zločince, vyšinuté, degenerované, zkažené, manické a masochistické jednotlivce od 18 do 25 let, aby si připevnili obleky z vlnitého plechu, přilby a kostýmy z rozdrásané kůže a pak tančili v doutnajících odpadcích a ohnivých petrochemických lázních našeho cirkusového interiéru.” Kandidáti prý byli varováni, že při konkursu na metalové klauny nebude docházet k přirozenému výběru, ale spíš k vzájemné likvidaci. Cirkusový program uvádí výčet nejrůznějších rizik i varování, že žádná pojišťovna na světě by nikdy neuzavřela smlouvu s nikým ze souboru včetně uvaděček, ale dodává, že dosud žádný z účinkujících Archaosu při vystoupení nezahynul pouze jeden divák roku 1987 v Marseille dostal infarkt, když se při představení zřítila věž s létající hrazdou.
Duchovní otec celého projektu a režisér představení, Francouz Pierrot Pillot-Bidon vysvětluje svůj záměr: “Moderní cirkus je dvě stě let starý a dnes spí jak dřevo. Když ho roku 1790 Philip Astley vynalezl, používal koně, což byl tehdy moderní prostředek komunikace. Dnes mají tuto úlohu auta a stroje.” Další myšlenkou představení Metal Clown je spojit cirkus, surrealistické scény z brazilského karnevalu i typický pouliční život Jižní Ameriky. Archaos jde po stopách pěti set let dobývání a ničení domorodé kultury, otrokářství, bojů a rozvoje nové, smíšené civilizace v Brazílii. Místo námořních korábů užívá auta, jimiž běloši dobývají ulici s karnevalem. Armáda metalových klaunů představuje španělské conquistadory. Skupinu otroků hraje taneční a akrobatický soubor Bahia Axe Bahia, který Bidon objevil v Brazilii, když tam hledal inspiraci. Bidon mimochodem vedl i francouzsko-brazilský cirkus Circo da Madrugada, který roku 2004 hostoval na hudebním veletrhu Fira Manresa, i africký Circus Baobab, který vystupoval na evropských festivalech world music kolem roku 2001.
Manéž Archaosu (i když účinkující dávají přednost označení “plátěná katedrála”) byl během londýnských vystoupení v říjnu minulého roku umístěn na hlavním parkovišti před stadionem we Wembley, což je scéna, kterou našinci znají spíš jako místo vyprodaných koncertů Bruce Springsteena, Dire Straits a dalších rockových hvězd. Středem stanu se táhl speciálně vybudovaný asfaltový pás se skrytými kanály, jimiž dle potřeby proudí oblaka dýmu anebo pyrotechnické kapaliny. V průběhu večera se odehrává celý řetězec automobilových gagů – projíždí auto postavené ze supermarketových nákupních vozíků, následuje ho skutečné auto, které se cestou se rozpadne na dvě půlky, atd.
Zatímco na střeše pobořeného náklaďáku dělají artisti nejrůznější asymetrické a čím dál krkolomnější kousky, dole obchází nezúčastněný žebrák s bicyklem. Teroristický brigádník brousí mačetu. Bezpečnostní komando metalových klaunů s bizarními štíty se zmítá na zemi jak hmyz. Zvuk prořezává garbarkovský saxofon. Žebrák se probudí z letargie, terorizuje dívky v souboru a násilím jim odebírá spodní prádlo. Stanem hřmí tvrdé metalové zvuky – po asfaltu se kutálejí plechové sudy.
Dementní diktátor zatluče obrovskou palicí do asfaltu železný kůl. Metalové komando pak kůl jemně opracovává frikční pilou. Latinskoamerický chaos se v tomto případě s naprostou samozřejmostí prolíná s dobře volenými industriálními zvuky. Do cirkusu vjíždí autojeřáb se zavěšenými akrobatkami. Nesymetričnost artistických výkonů se tentokrát projevuje ještě v další rovině – jako kontrast kousků fádních i velmi krkolomných.
Může být cirkus vůbec anarchistický? Akrobat přece musí pracovat soustředěně a nemůže si dovolit riskovat. Pokud se tedy v tomto cirkuse pěstuje anarchie, pak k tomu dochází zpravidla na zemi.
Představení vrcholí. K moci se dostává nový despota, pouliční pasák v růžové pláštěnce na velmi dlouhých chůdách. V závěru, když nad zlem vítězí dobro, je postupně poražen a pokořen. Nejprve pod ním povstalci motorovou pilou podříznou chůdy a nakonec diktátorovi useknou koule zavěšené pod opaskem. Jsou elegantní, křišťálové a celkem tři, zřejmě proto, aby se s nimi lépe žonglovalo ve finále představení, za zvuku romantického klavíru.
Vše probíhá pouličním, syrovým způsobem, a poslušný, tvrdě vytrénovaný slon by se do takového cirkusu ani nehodil. Řadu věcí Archaos ponechává náhodě. Akrobaté, cyklisti, kaskadéři, všichni se tváří napůl ironicky. Pokud ledabylost a lidské chyby zapadají harmonicky do kontextu, o to více zazáří občasná virtuozita a originalita.
Když nastal definitivní konec, doprostřed stanu se opět přikodrcal náklaďák s kapelou a všichni začali tancovat, tak jako v Riu na ulici. Londýnské publikum se postupně přidávalo jakoby to bylo v nějakém místním klubu. Bratři Marxové, kteří podobný cirkus hráli ve filmu i ve skutečném životě, by měli jistě radost.
psáno pro Reflex cca 1992
