Egon Bondy (1930-2007)
[by Ken Hunt, London] In 2000 Česká Televize (Czech Television) celebrated Egon Bondy’s life and times with the documentary Fišer alias Bondy. The poet-lyricist, writer, philosopher and political commentator’s achievements could have filled a whole series of television programmes. One of Czechoslovakia’s most prominent and prolific men-of-letters, he railed against his homeland’s politicians and politics throughout his life. Outside his homeland however, he was primarily known as the era-defining lyricist for Czechoslovakia’s best-known beat group, The Plastic People of the Universe.
20. 4. 2007 | číst vše...
O hudbě z Jižní Afriky se tvrdí, že spojuje to nejlepší z obou světů, tedy hudby místní i globální. Světově rozšířené žánry, jako reggae, jazz, soul, hip-hop, či gospel, tu vykrystalizovaly do unikátní, ryze jihoafrické podoby. Vedle toho ale tato kulturně rozmanitá země nabízí široké spektrum typicky místních stylů.
Když se narodíte v Turecku jako příslušník kurdské menšiny, a navíc jako žena, hlasivky musíte napínat mnohem víc nežli vaši majoritní sousedé. To potvrdil i koncert kurdské zpěvačky Aynur na posledním hudebním veletrhu Womex v Seville, který posunul měřítka pro hudbu z Turecka i středního Východu hodně vysoko. I když Aynur vystačila s doprovodem tradičních nástrojů, absence elektrických kytar či kláves naštěstí koncertu nedodala žádnou muzeální příchuť. Skladby vrcholily v perkusivní smršti velkých tamburín, Aynur s ledabylou elegancí spojovala delikátní ornamenty s neuvěřitelným hlasovým nasazením.
Ve vašich propagačních materiálech se píše, že jste cestovaly po Evropě se street-performance programem. Touhle košatou frází je myšleno, že jste si vydělávaly zpíváním na ulici?
[by TC Lejla Bin Nur, Ljubljana] Last time, with album Tekitoi two years ago, Rachid Taha was Alter, this time, with second Diwan, he is foremost Different, thus basically not Indifferent, conditionally more rootsy, rough, acoustic, with less electricity and electronicity, not only in comparison with regular author albums, but also with first Diwan (1998)… 
Newyorská kapela vedená Ukrajincem Eugenem Hützem přerostla z pankáčsko-kabaretní kuriozity ve světovou atrakci. Zatímco ještě před čtyřmi lety vystupovala v pražské Baráčnické rychtě pro 250 posluchačů, její letošní koncerty na festivalech Roskilde či Colours of Ostrava přitáhly téměř desetitisícové publikum. Hützově drsnému charismatu propadla i pražsko-londýnská filmařka Pavla Fleischer
[by Ken Hunt, London] One of the things that impresses me most about Bellowhead the quality of the music aside is that they take the music seriously without seeming to take themselves seriously. They played their big songs Rigs of the Time, Fire Marengo and Flash Company with admirable playfulness and, when necessary, circus wit, However, their souped-up, trad-style instrumentals, like the funk and soul horn interjections juxtaposed with fiddlistics of Sloe Gin, similarly hit the bulls-eye. 
