Ve čtvrtek 16. července vytoupí v pražském Kongresovém centru americký skladatel a pianista Philip Glass s programem svých komorních skladeb, doprovázet ho bude violoncellistka Wendy Sutter (ex-The Bang on a Can All-Stars), a hráč na perkuse Mick Rossi.
6. 7. 2009 | číst vše...
Zatímo členové Muzsikáse patřili k první generaci hnutí táncház, zpěvačka Irén Lovász se na svoji první expedici do Transylvánie vydala až v následující dekádě, roku 1980, ve svých dvaceti letech. Do jaké míry se takové výpravy otiskly do jejího zpěvu, vysvětluje moravský hudebník Jiří Plocek, s jehož skupinou Teagrass zpěvačka vydala roku 2000 album Wide Is The Danube: “Na těch jejích cestách se jí podařilo proniknout do míst, kde je lokální hudební kultura na stejném vývoji, jako byla u nás před sto lety, kde si lidé zpívají při práci či při rodinných příležitostech.” Irén Lovász tehdy vystupovala s Teagrassem na festivalu Hudba v pohybu v Rožnově pod Radhoštěm, kde mi poskytla rozhovor, z nějž pochází následující úryvek…
29. 6. 2009 | číst vše...
“Někteří kytaristé mají tendenci hrát jako rockeři, kopírovat velké osobnosti, třeba Jimi Hendrixe. To mě neláká. Nejsem ten typ co otočí knoflíkem doprava a chce aby bylo slyšet jen jeho,” říká Justin Adams, jehož si Robert Plant vybral před osmi lety do své skupiny Strange Sensation. K nám ale přijíždí Adams se svým paralelním projektem, nazvaným prostě Justin Adams & Juldeh Camara.
14. 6. 2009 | číst vše...
Maďarsko patřilo – hned po Jugoslávii – k relativně liberálním zemím bývalého Sovětského bloku. Zatímco v bělehradských či záhřebských knihkupectvích jste mohli koupit u nás zcela ilegální knížky od Alexandra Solžnicyna a George Orwella, v Maďarsku vznikl protipól sterilních, ale ideologicky protěžovaných folklorních ansámblů. Tento spontánní návrat ke kořenům získal jméno táncház [čti: tánc-ház] podle označení pro venkovské tančírny. Zatímco maďarské autority toto neoficiální hnutí opatrně tolerovaly, v Rumunsku, kam maďarští hudebníci odjížděli lidovou hudbu studovat, byly podmínky mnohem tvrdší.
14. 6. 2009 | číst vše...
Charakteristické barvy bulharských vícehlasů, vedených těsně na hraně disonance, vstoupily do současného hudebního slovníku právě tak jako korsické polyfonie, hrdelní zpěvy, sámijský joik či pygmejské jódlování – ale na rozdíl od nich vznikly relativně nedávno. Filip Koutev (1903-1982) založil svůj ansámbl roku 1951, zpěvačky osobně vybíral ve vesnicích. V současné době vede ansámbl jeho dcera Elena Kouteva.
27. 4. 2009 | číst vše...
Onen “podvrtatný” ansámbl, který vedl Mitrofan Etimovich Pyatnitsky, vznikl ještě před bolševickou revolucí v Petrohradě, a později inspiroval ženské sbory Le Mystere des Voix Bulgares. U nás zatím neznámé okolnosti vzniku slavného bulharského ženského sboru byly i hlavním tématem následujícího interview s Joe Boydem, které proběhlo loni na podzim v Budapešti.
27. 4. 2009 | číst vše...
Přístavy jsou těmi nejvýkonnějšími tavícími kotlíky, 20. století přineslo několik zásadních důkazů: jazz vznikl v New Orleansu, tango v Buenos Aires a Beatles v Liverpoolu. To, co se hraje na březích Středozemního moře, mapuje každoročně veletrh Babel Med v jihofrancouzském přístavu Marseille.
Navzdory krizi zažil Babel Med letos zatím svůj nejsilnější ročník, a svým programem Středozemí daleko přesáhl. K největším hvězdám patřila indická zpěvačka Rupa a skupina April Fishes z Kalifornie (v červenci hrají na Folkových prázdninách) a Novalima, peruánská skupina, jejíž album právě proniklo na vrchol žebříčku WMCE. Její mix lokálních tradic s elektronickými beaty svádí ke srovnání s Tango Projectem či Bajofondem i svým latinskoamerickým původem, ale realita je o něco složitější.
27. 4. 2009 | číst vše...
V prvním díle seriálu se Joe Boyd, jeden z prvních západních producentů který mapoval hudbu Východní Evropy, zmiňuje o ruském divadelníkovi Igoru Moiseyevovi: “Vše co dělal, bylo komponované, v jeho ansámblech dominovaly masy… Po válce východoevropské totalitní země formovaly své vlády podle sovětského vzoru. Každá měla svého ministra kultury a ti se odešli školit do Moskvy a Moiseyev jim ukazoval jak budovat folklorní megaansámbly.”
27. 4. 2009 | číst vše...
“Svatební hudba Ivo Papasova je nový žánr, který vznikl v 60. letech, kdy lidoví hudebníci začali používat elektrické zesilovače. K hlavním nástrojům patří klarinet, saxofon, akordeon či syntezátor, elektrická kytara, basa a bicí a rocková hlasitost. Roku 1980 jsem navštívila svatbu ve vesnici poblíž Haskova, kam přišlo asi 200 nezvaných hostí, někteří z nich až z několikasetkilometrové vzdálenosti, aby slyšeli hrát Iva. Kapela si postavila aparaturu na konci návsi a stovky lidí se připojili v tanci. Hudba trvala bez přestání po dobu 4 až 6 hodin a po večeři pokračovala další čtyři hodiny v místní škole,” píše v bookletu alba Balkanology specialistka na hudbu Balkánu….
27. 4. 2009 | číst vše...
V pop kultuře 20. století převládá anglosaská příchuť: od jazzu a blues, přes Hollywood, beat generation, Elvise Presleyho a Beatles až po punk-rock. Položme si ryze teoretickou otázku: jakou cestou by se pop-kultura ubírala, kdyby anglosaský vliv byl méně dominantní? Jedna taková alternativní cesta se rýsovala počátkem 60. let. Z Brazílie prorazila do světa bossa nova, která by zasáhla daleko silněji, kdyby tuto pomalu se formující příbojovou vlnu nesmetla lavina zvaná Beatlemania. Alternativní impulsy z lokálních, či chcete-li etnických kultur přicházely i v dalších dekádách. Jedním z iniciátorů těchto pozoruhodných, i když komerčně nepříliš významných podnětů byl americký producent Joe Boyd
27. 4. 2009 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign