S egyptskými strýci do transu
Womex, to je hudební veletrh, festival a profesní konference v jednom. Název je zkratkou pro World Music Expo, místo konání se často mění. Důvodem není jen nomádská filozofie organizátorů, ale i fakt, že počet delegátů z původních dvou stovek loni stoupl na více než desetinásobek.
Egyptská skupina El Tambor působila jak přátelská partička strýců, kteří hrají pěkně postaru pro zábavu svých nejbližších. Ale pozor, tihle čiperní muzikanti se pohybují v sufijských vodách,
1. 10. 2007 | číst vše...
Řada dnes slavných romských muzikantů z Čech má své kořeny na východě Slovenska, odkud se jejich rodiče přistěhovali ve velké migrační vlně po druhé světové válce. Jedna tamní romská osada sloužila roku 1976 režisérovi Dušanovi Hanákovi jako prostředí pro film Ružove sny, na němž se mimochodem společně podílely Věra Bílá (jako zpěvačka) a Iva Bittová (jako herečka). Slovenské romské vesnice jsou pro někoho idylickým pramenem nostalgie, pro jiného humanitární katastrofou, a pro bratislavskou muzikoložku Janu Belišovou se staly zdrojem autentické hudby. 
“Svatební a pohřební kapela” nejslavnějšího balkánského filmového skladatele vystoupila v létě na zahajovacím koncertě ostravských Colours, návštěva jejího vedoucího byla dobrou příležitostí dozvědět se o jeho posledním projektu. Karmen, romská opera s happyendem, označovaná jako “první Carmen psaná s K a s balkánským přízvukem,” měla koncertní premiéru před třemi lety, letos vyšla na albu. Vedle toho se některé dřívější Bregovićovy nahrávky, původně použité filmech Emira Kusturici, letos vrátily na filmové plátno v poněkud překvapivém kontextu – a to jako součást soundtracku k filmu Borat.
Že by se opakovala, to Marace určitě nehrozí. Po moravsko-slovensky inspirovaném debutu Krvavé balady (na němž se podílela dvojice Zimbova) a portugalském Longe vydala skupina třetí album The body is too slow for me, které vzbudilo nejen nadšené recenze, ale zvídavým posluchačům otevřelo dveře do neznámého světa sufijské poezie, indické mystiky i hudby z Maroka.
Izrael je země přistěhovalců, což prospívá hudební pestrosti. K největším hitmakerům posledních let patří Idan Raichel Project. Jeho debutové album se stalo třikrát platinové, nahrávání se účastnilo 70 hostí, k těm nejvíce exotickým patřili vokalisté z Etiopie. V polovině července přijíždí Idan Raichel Project na festival Colours of Ostrava.
Téměř pětihodinový maraton nabídl spektrum pestré zeměpisně i stylově – od indické klasiky až po současné fuze. Koncert zahájil vítěz v kategorii Asie-Pacifik, kytarista Debashish Bhattacharya, který hraje indické ragy na specielně upravené lap steel kytary, umožňující podobná zvuková kouzla jako klasický sitar. Dva z původně ohlášených umělců bohužel odřekli na poslední chvíli – a sice francouzská zpěvačka Camille, díky hlasovým experimentům srovnávaná s Björk, a somálský rapper K’Naan.
Ke znalcům a trpělivým propagátorům jihoamerické hudby patří David Byrne ze skupiny Talking Heads – a právě pro jeho značku Luaka Bop natočila peruánská černoška Susana Baca svá poslední alba – Susana Baca, Eco de Sombras, Espritu Vivo a Travesias. To druhé se natáčelo zčásti v jejím domě v hlavním městě Peru Limě, zčásti v New Yorku, a jako kytaristé se na něm podíleli Marc Ribot a David Byrne.
Válka nás změnila hodně a navždy. Došla jsem k pohledu na svět, k němuž bych se jinak nedopracovala. Nosili jsme tisíce litrů vody na velké vzdálenosti, nevěděli jsme jestli nás přitom netrefí kulka nebo granát. Měli jsme hlad, mysleli jsme na sladkosti, těch pět let nám připadalo jako celý život uvnitř života. Když to skončilo, člověk si připadal strašně starý. Válečná zkušenost mi pomohla poznat, kam tenhle svět míří, a porozumět tomu, co se doopravdy děje. Poznat, že lidé se podřizují systému. Ale zrovna tak se mu můžete vzepřít.
Pro českého hudebního fanouška je Izrael země neprobádaná, ale ve světovém panoramatu tavících kotlíků a kulturních křižovatek zaujímá klíčové místo. Jako exportér vyhraněných a unikátních hudebních stylů má Izrael potenciál, ale na rozdíl třeba od Brazílie či Kuby svět zatím zdejší hudbu nezná. Což byl důvod, proč letos na jaře pozvalo Izraelské ministerstvo zahraničních věcí několik desítek hudebních novinářů a festivalových organizátorů na koncertní maraton do Tel Avivu a Jeruzaléma.
Afel Bocoum v posledních letech spolupracoval s vedoucím britských Blur a znalcem malijské hudby, Damonem Albarnem. Když oba společně vystoupili v Roskilde, sledovalo je 65 000 lidí.
