Austrálie je překvapivě plodnou hudební líhní, o níž zbytek světa zatím příliš neví. Trio The Necks natočilo 17 alb a má pověst té nejlepší z kultovních, stylově nezařaditelných kapel. Vytváří jemně strukturované zvukové plochy, které čerpají z jazzu a minimalismu, a stylové hranice volně překračují.
13. 10. 2014 | číst vše...
I když širší hudební veřejnost chápe blues jako dvanáctitaktové schéma, které zazpívá či zahraje i školák, kniha Co je blues odkrývá ty skrytější rysy. Například to, jak se jazyk bluesových textů otiskl do anglicky psané literatury, jak blues v počátku ovlivnilo jazz, a samozřejmě i africké kořeny. Autorem je přední americký specialista v oboru a též bluesový kytarista Elijah Wald.
6. 10. 2014 | číst vše...
Regionálních přehlídek s globálním dosahem přibývá – letos na jaře vzbudila velký ohlas festivalově-veletržní akce Tallinn Music Week. Osobně ho zahájil estonský president Toomas Hendrik Ilves, člověk s vytříbeným hudebním vkusem a disidentskou minulostí, který mládí strávil v redakci Svobodné Evropy v Mnichově.
29. 9. 2014 | číst vše...
I když tento 57letý, dready okrášlený skřítek pochází z Jamajky, všem tamním klišé se vymyká. Narodil se v rodině kazatelů, hudební začátky absolvoval jako zpěvák v kostele, a jeho současný spoluhráč, o generaci mladší Fixi, hraje na nástroj, pro jamajskou hudbu zcela atypický – na akordeon.
22. 9. 2014 | číst vše...
V dobách konjunktury byl rozpočet Rudolstadtu s Womadem srovnatelný, jeho záběr je ale širší. Hraje se na třiceti podiích, počet kapel letos přesáhl stovku – a to nepočítáme soutěžící a pouliční umělce, kteří (jak se dozvíme) nejsou zcela bez významu. Program nabízí i projekty, vytvořené specielně pro tuto příležitost: letos to byla například Kim Hae-sook, virtuozka na korejskou citeru gayageum, kterou doprovodili smyčcoví hráči z Weimaru. Festival disponuje jak velkými podii na hradě Heidecksburg či v parku za řekou, kde se hraje do ranních hodin, tak i komorními sály.
15. 9. 2014 | číst vše...
Kolik dnes tak atraktivních žánrů bylo původně označováno za hudbu společenské spodiny: blues, tango, flamenco, a v jistém smyslu i punkrock. O nový pohled na toto téma se snaží kniha Tóny z okrajů: Hudba a marginalita, kterou napsala etnomuzikoložka Zuzana Jurková z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se svým odborným teamem.
8. 9. 2014 | číst vše...
Narodil se v Bangladéši, a když s ním v době válečných konfliktů matka odjela do Londýna, vyrůstal uprostřed babylonsklého mixu kultur. Na klavír se učil evropskou klasiku, později objevil jazz a improvizaci. Právě díky ní se podle Kishona z hudby stává mezinárodní jazyk – improvizace je dialogem mezi hudebníky, z nichž každý má jiné zázemí. Jak to probíhá v praxi, předvedl na posledním ročníku veletrhu Womex, kde vystoupil se skupinou Lokkhi Terra s muzikanty i zpěvačkami z Bangladéše, Kuby a Londýna.
18. 8. 2014 | číst vše...
petrdoruzka_.jpg)
Podobně jako kdysi Nico se doprovází na indické harmonium a též je napůl herečka. Její zpěv čerpá nejen z lidových tradic rodné Ukrajiny, ale i ze Slovenska a Polska, kde nějakou dobu žila.
11. 8. 2014 | číst vše...
V psychedelické éře pronikla Indie do zorného pole rockerů především díky Ravi Shankarovi, který dával George Harrisonovi lekce hry na sitar. O indickém undergroundu a garážových kapelách jsme ale donedávna nic netušili. V univerzitních městech jako Madras či Kalkata tehdy vznikaly kytarové kapely podobně jako v San Franciscu, muzikantské aktivity podporoval tabákový koncern Simla, který sponzovoroval soutěže kapel.
28. 7. 2014 | číst vše...
Skladby Boba Dylana patří k těm nejčastěji nahrávaným, v mnoha případech inspirovaly jiné umělce ke zcela odlišnému podání. Historickým příkladem je All Along the Watchtower v nahrávce Jimi Hendrixe, která pak zpětně inspirovala i autora. Ale Dylanovy skladby pronikly daleko za hranice západního světa, natáčely je romské kapely z východní Evropy, orchestry z jižní Asie i Afričané.
14. 7. 2014 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign